Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku VIII

Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku VIII
Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku VIII

Podobně jako vektorový joystick popsaný v minulém díle můžeme chápat a využít i kterékoli ostatní ovládací prvky založené na uspořádání podle os X a Y. Jedná se zejména o matrice s tlačítky fyzickými či virtuálními, jaké najdeme na tzv. control surface nebo čím dál častěji také jako software na zařízeních s dotykovými displeji. Někdy si dokonce můžeme vybrat mezi oběma variantami (např. Yamaha Tenori-on). Je nabíledni, že tyto ovladače najdou uplatnění hlavně ve spojení s virtuálními nástroji a počítačem (mnohé fungují jen přes USB, nikoli přes klasické MIDI).

 

Jejich provedení nabízí teoreticky samozřejmě mnohem víc než páčka joysticku, už proto, že často slouží také (nebo především) jako spínače k zapínání a vypínání různých věcí - kroků sekvence, sekcí skladby, jednotlivých stop, efektů apod. Kdekoli potřebujeme hodně spínačů, tyto ovladače jsou skvělým řešením. Pokud bychom je chtěli naprogramovat jako „kontinuální“ kontroléry, museli bychom se zřejmě spokojit s kompromisním řešením - rozdělením jednotlivých os a jejich tlačítek na pravidelné kroky, kde by každé tlačítko vysílalo data dvou kontrolérů s určitou danou hodnotou.

 

Dotykové displeje s jejich inspirativní grafikou a možností propojit vizuální a sluchovou stránku mohou být velmi zajímavé, uvidíme, co nám s nimi budoucnost ještě přinese. Pro jejich použití jako joystick je výhodné, pokud jejich software umí „zmrazit“ polohu prstu tam, kde prstem displej opustíme (jako bychom nechali páčku joysticku v určité poloze). Zajímavá může být reakce na polohu více prstů na displeji - zde je určitě velké pole pro fantazii vývojářů i uživatelů.

 

Pro úplnost tématu kontrolérů ještě dodejme možnost, která se vyskytuje méně často - používat i kontroléry reagující na pohyb ruky či celého těla, jako je například D-Beam firmy Roland reagující na vzdálenost a polohu ruky vůči infračervenému paprsku. Inspirací může být v tomto smyslu už třeba stařičký theremin, jeden z prvních úspěšných syntezátorů, bezkontaktní nástroj umožňující měnit výšku a hlasitost tónu pohyby rukou vůči dvěma anténám. Tento koncept dovedl ještě dále Don Buchla systémem MIDI ovladačů Lightning. Ovládaní hlasitosti a/nebo výšky tónu může být typickým využitím i zde, ale opět lze vymyslet mnoho dalších způsobů - ořezávací frekvence či rezonance filtru, parametr obálky nějakého efektu, ovládání hrubého či jemného naladění oscilátoru apod. Protože jsou tyto ovladače používány spíše málo, jejich kreativní využití už samo o sobě může být inspirativním a originálním prvkem...

Psáno pro časopis Muzikus