(Nejen) jazzové hraní pro mírně pokročilé IV - Základy latiny I

(Nejen) jazzové hraní pro mírně pokročilé IV - Základy latiny I
(Nejen) jazzové hraní pro mírně pokročilé IV - Základy latiny I

Dnešní díl našeho seriálu věnujeme základům afrokubánské hudby, která má obrovský vliv na světovou hudební kulturu. Podíváme se na základní stylotvorné prvky. Jednoduše řečeno, jedná se o jakousi skládanku, kde do sebe zapadají tři struktury, které obsáhnou rytmický, basový i harmonický part. Společně s hudbou mnoha jiných regionů Jižní Ameriky sdílí tato hudební kultura název latinskoamerická hudba nebo „latina“. K ikonickým osobnostem patří například Tito Puente, Eddie Palmieri, Jorge Dalto, Bebo Valdés, Cachao, Chano Pozo, Mario Bauzá a mnoho dalších. Prvky latiny s oblibou používají různí umělci působící v jiných hudebních žánrech, třeba zpěváci pop music - Sting, Gloria Estefan, Seal, Shakira, Eros Ramazzotti, atd. V jazzovém světě se stal propagátorem trumpetista Dizzy Gillespie. Patřilo by se napsat něco o historii a rozdílech mezi jednotlivými styly, ale abychom si stihli vysvětlit alespoň základ, přejdeme rovnou k věci.

 

Budeme pracovat s jednoduchým hudebním materiálem na jednom akordu, anebo na třech nejdůležitějších funkcích - tónice, subdominantě a dominantě, jinak řečeno „třemi akordy“, které tvoří pilíř jakékoliv tonální hudby. První důležitá věc, která udává charakteristický rytmus, je figura zvaná clave. Nejčastěji bývá reprezentovaná nástrojem stejného názvu (claves - u nás jsou to ozvučná dřívka). Od této rytmizace se odvíjí všechno ostatní. Jde o dvoutaktový motiv, kde v prvním taktu zazní tři noty a ve druhém dvě. Anebo naopak. Podle toho, jak jsou takty seřazeny, označíme dvoutaktí buď 3 : 2 anebo 2 : 3. Existuje mnoho typů clave, používá se i v jiné než kubánské hudbě a rovněž existuje víc výkladů. Pro naše účely ale stačí začít jednoduše, a tak nám postačí jeden vzorec.

Obr. 1
Obr. 1
Zvukový soubor
Caption
Jazzové hraní - Ukázka – Clave 2-3, autor: Matěj Benko

Druhý charakteristický prvek, který odlišuje latinskoamerickou hudbu od evropské, je basová figura zvaná tumbao. Jde o ligaturovanou linku, která spojuje čtvrtou a první dobu. Ve výsledku tedy basa nehraje první dobu. Toto se musí cítit a (nejen) naše praxe ve škole ukazuje, jak těžké to pro našince s úplně odlišným hudebním zázemím někdy může být. Připravte se na to, že zvládnout rytmickou stránku věci dá nějakou práci. Pianista by ideálně měl umět hrát tumbao v levé ruce a klepat si clave v ruce pravé (a naopak). Následující obrázek ukazuje, kde se noty potkávají a kde jdou proti sobě.

Obr. 2
Obr. 2
Zvukový soubor
Caption
Jazzové hraní - Ukázka – Clave 3-2, autor: Matěj Benko

K cvičení takových rytmů doporučujeme metronom. Dnešní metronomy zvládají clave v mnoha podobách a k tomu i další komplikované rytmy. Ale dobré jsou také šikovné hudební aplikace, které s přehledem zvládnou vaše smartphony. Nezapomínejte však, že nejdůležitější je naposlouchat velké množství nahrávek. To je nejlepší škola.

 

Třetí složka, která zapadne do našeho puzzle, je pro klavíristy a klávesáky nejdůležitější. Jmenuje se montuno a elegantně tvoří harmonický part. Prezentuje rozložené akordy a komplementárně doplňuje clave a tumbao. Kromě piana hraje montuno často jiný harmonický nástroj (např. kytara).

Obr. 3
Obr. 3
Zvukový soubor
Caption
Jazzové hraní - Ukázka – Montuno 1, autor: Matěj Benko

Montuno se bude chovat různě v závislosti na clave. To znamená, že pokud budeme hrát clave 2 : 3, montuno také začne druhým taktem. Pokud hrajeme s kapelou a tumbao skutečně hraje basista, je často vhodné, aby hrál pianista montuno v unisonu v pravé i levé ruce. Rozpětí dvou oktáv dodá této figuře ještě o něco energičtější tah než unisono v jedné oktávě. V hudbě, která využívá tyto prvky, se často objevuje vamp - opakování několika taktů, které slouží jako základ pro improvizaci. Pianista si může dovolit vkusně montuna obměňovat, ale vždy musí být schopen vrátit se k základu a společně s basou a bicími či perkusemi tvořit pevný charakteristický základ. Další obrázky ukážou lehké obměny montuna, které dodají interpretovi variabilitu v doprovodu, a také jak se tumbao a montuno chovají v jednoduché harmonické progresi.

Obr. 4A
Obr. 4A
Zvukový soubor
Caption
Jazzové hraní - Ukázka – Montuno 2, autor: Matěj Benko
Zvukový soubor
Caption
Jazzové hraní - Ukázka – Tumbao, autor: Matěj Benko
Obr. 4B
Obr. 4B
Obr. 4C
Obr. 4C

Pro obecné zvládnutí tohoto stylotvorného prvku je potřeba cvičit obě varianty (3 : 2 i 2 : 3) , ideálně ve všech tóninách. Pro další cvičení doporučujeme změnit směr a taky interval (třeba velká sekunda a nebo malá tercie směrem nahoru).

 

Jedno z pěkných a známých montunos najdete např. v závěrečné části skladby La Belle Dame Sans Regrets na Stingově albu Mercury Falling...

Psáno pro časopis Muzikus