Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Bacha, schody v cestě!

Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Bacha, schody v cestě!
Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Bacha, schody v cestě!

Kdepak, jak si to člověk neohlídá sám a všechno nezkontroluje, tak prostě musí počítat s tím, že řada věcí nevyjde podle jeho představ. Což, to by ještě šlo, ale to, co udělal jeden pódiový technik při vystoupení Judas Priest roku 1991 v Torontu, tak tam už šlo o hodně, o hodně víc...

 

Ten rok byl posledním, co Rob Halford, zpěvák Judas Priest, jedné ze dvou určujících kapel, definující klasický heavy metal osmdesátých let vystupoval jako člen této skupiny. Navíc se celá událost odehrála v Torontu, což měl být vlastně poslední koncert v tomto obsazení a kapela se měla na několik let odmlčet.

 

Jako obvykle, Halford chtěl při úvodní skladbě vjet na pódium na svém hřmotném motocyklu. Šlo o už zavedený prvek jeho teatrálního vstupu na scénu, což věrní headbangeři vděčně vítali. A že na pódium nevjížděl nijak opatrnicky, je pravda také. Jenže...

 

Horlivý technik pod nějakým pohnutím mysli spustil uprostřed pódia kovové schodiště, které jinak sloužilo pro výstupy zpěváka a kytaristů na další plošiny scény. Problém ale byl, že to rozhodně nebylo v tento úvodní okamžik koncertu v plánu a navíc celé pódium bylo hojně zaléváno kouřem, dýmem, prostě valící se mlhou, která, ač efektně prosvětlována reflektory, neskýtala prakticky vůbec žádný rozhled.

 

Halford tak vjížděl na jeviště v podstatě naslepo, ale měl to už nacvičené. Ovšem netušil, že mu v cestě stojí kovové schodiště. V plné rychlosti do něj najel a... „Vůbec jsme nevěděli, kde je,“ vzpomíná KK Downing. „Všude bylo plno mlhy, koncert se rozjel a my jenom čekali.

 

Nakonec se vynořil z toho kouře celý potlučený a zkrvavený, a místo aby jel do nemocnice, celý koncert nakonec dal. Teprve až potom se nechal ošetřit a měl z toho pěkných pár stehů.“

 

Jak říkám - důvěřuj, ale prověřuj. V osmdesátých letech jsem se jednou rukou dotkl kláves (druhou jsem držel kytaru) a dostal jsem takovou pecku, že jsem skočil doprostřed jeviště. Po otevření kláves jsme zjistili, že tam byla nula na fázi...

Psáno pro časopis Muzikus