Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Chybička se vloudí

Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Chybička se vloudí
Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Chybička se vloudí

V létě roku 1976 bylo opravdu málo umělců, kteří se mohli měřit s raketovým úspěchem Petera Framptona. Jeho live album Frampton Comes Alive! získalo v USA osminásobnou platinu a během tohoto roku se desetkrát vyhouplo na první místo v Billboardu. Není divu, práce s talk boxem a hity jako Show Me the Way či Baby, I Love Your Way se staly jedním z poznávacích znamení tohoto období.

 

Ovšem jeho management přehlédl, že necelý rok předtím, tedy ještě před svým hvězdným nástupem, již rezervoval v Austinu v Texasu prostory o kapacitě deset tisíc diváků pro svůj koncert. . Jenže pak už live dvojalbum vyšlo, Frampton tam se svým bandem přijel - a ouha. Na koncert se totiž chtělo vecpat na osmdesát pět tisíc lidí...

 

„Bylo to jako někde v ZOO,“ říká Frampton. „Aparatura prostě nestačila a byla tak "přesílená", že když jsme se dotkli mikrofonu, začala vypadávat jedna část za druhou. A výsledek? Masa lidí se začala dobývat na jeviště.“

 

Jenže pod obrovskou tíhou té masy se jeviště začalo bortit ke straně a producenti se rozhodli dostat kapelu pryč ze spárů fanoušků A to pronto. Takže přiletěl vrtulník, kapela v rychlosti naskákala do něj a pilot během letu „uklidňoval“ muzikanty svými vzpomínkami z Vietnamu, kde sloužil jako armádní pilot. Nakonec s pasažéry dosedl na parkoviště předměstského nákupního centra, kde ale nebylo vůbec nic připraveno. Na Framptonův dotaz, kde je nějaký vůz, pilot odpověděl, že to není jeho job a odletěl. „A tak jsme tam stáli mezi těmi kupujícími v našich pódiových kostýmech, zpocení, a připadali jsme si opravdu nepatřičně, nějak jako mimozemšťani. Jen si to představte, že najednou stojíte s bandou lidí a s nástrojem v ruce tam, kde vás vyklopil vrtulník...“

 

Naštěstí se kapele podařilo zastavit projíždějící pickup, jehož řidič patřil mezi fanoušky Petera Framptona a svým autem sledoval jejich cestu vrtulníkem. Naložil je a dovezl je do hotelu. „Po čase nám to přišlo i docela vtipné, ale věřte nám, tehdy nám do smíchu nebylo,“ uvedl Frampton. Co se ale tehdy stalo s managementem kapely, to už zde raději uvedeno není...

Psáno pro časopis Muzikus