Sekvencery XVIII - Workstation (1)

Sekvencery XVIII - Workstation (1)
Sekvencery XVIII - Workstation (1)

Poté co jsme probrali celou řadu dílčích a víceméně specializovaných typů hudebně kreativních programů, logicky dospíváme k jejich propojení do programu jednoho, který by uměl pokud možno co nejvíce a zahrnoval v sobě vše, co je k produkci hudby potřeba. Tento požadavek splňují workstationy.

Název pracovní stanice se používá k označení specializovaných počítačů o nadprůměrném výkonu, sloužícím zejména vědeckým a výzkumným účelům a k plnění náročných úloh (modelování, zobrazování a manipulování s komplexními informacemi, jako jsou například 3D konstrukce). Jejich zlatá éra je už asi pryč, neboť dnes už i běžné PC předčí dalekosáhle jejich výkon a v současnosti plní takovéto mimořádně nabušené computery hlavně úkoly spojené s extrémně obsáhlými kvanty dat (molekulární model galaxie, druhové genomy a podobné legrácky).

 

Hudební workstation asi toto umět nebude, zato nás potěší množstvím užitečných funkcí, které využijeme při tvorbě muziky. Workstationům se také říká integrované hudební pracoviště (termín Daniela Forró; je pravdou, že řadu termínů sám zavedl). Jenže ouha, dnešní frkstejšny (to je zase můj termín) už pracují i s videem a podobně (různé multimediální projekty), takže toto označení se tím pádem vztahuje na limitovanou skupinu nástrojů a softwaru, zaměřených čistě na produkci hudby. Snad každá větší firma vyrobila nějaký nástroj tohoto typu, nebo spíš celé jejich série. Legendární nástroje, jako Korg Trinity, Yamaha SY99 a jiné, mají i dnes své využití a hlavně nástupce v nové generaci, která se snaží nabídnout to, co se přiučila u počítačů – zejména harddiskové nahrávání, vylepšenou editaci (velké displeje, často dotykové) a co nejvyšší stupeň flexibility, což znamená hlavně možnost upgrade jejich operačních systémů a dílčích programů. Počítačům se ovšem ve výkonu nevyrovnají, zato však docela určitě vedou na poli stability systému. Kdo pracuje pod knutou Windows, jistě ví, o čem je řeč, ale už jsem zažil vícekrát i vytuhnutí u Maca, stejně jako dokázal s přehledem hodit mrtvolného brouka můj sampler Yamaha A3000, Korg Trinity V3 a párkrát mě takto potěšila i milenka dlouhých nocí, má Yamaha An1x. Oni je to asi učí už ve školce. Každopádně se nekoná masivní ústup elektroakustických hudebních nástrojů, jak byl některými spoluobčany prorokován (asi se napili moc futurovice). Naopak jsme svědky velmi progresivního vývoje a mě osobně, vždycky když jdu v obchodě kolem nějakého toho Rolanda Fantom nebo Korga Karmy silně svrbí šrajtofle, i když vím, že to vlastně „nepotřebuju“ než na hračičkování. Taky jsem se nedávno koukal po internetu, kolik by stál Synclavier (slyšel jsem svého času, co na tom jde udělat, přímo od Franka Zappy, který na něj improvizoval, a od té doby to samozřejmě chci), ale... No, mrkněte se sami.

 

My jsme si už dávno stanovili, že se budeme na těchto stránkách zabývat produkty softwarovými, neboť chcačky nechcačky, ty dnes hrají prim. Jsou dostupnější a lépe se s nimi manipuluje, taktéž jejich výměna neznamená větší problém. Výkonný minisystém se vejde do batůžku a se solidní baterií lze klidně pracovat i v plenéru.

 

Myslím, že už jsem to zmiňoval, ale můžu se přece citovat, no ne? Vývoj nejednoho programu postupoval od jednoduchých, základních sekvencerových funkcí postupným integrováním a přibíráním nového a zdokonalováním staršího právě až k podobě workstation. Markantní je to na Fruityloops (dnes FL studio – už proměna názvu je příznačná), což byl původně prostý tvořič tuc-tac rytmů, a dneska už mu chybí skutečně snad jenom notační editor (proto jsem ho k workstationům nepřiřadil, byť jsem měl silné cukání). Řada jiných programů zato disponuje vším, včetně notátoru. Jakkoliv některými haněn, stal se rozšířeným standardem (a zhusta přinašečem inovací) Cubase. Zejména z těchto důvodů jsem se po zralé úvaze rozhodl učinit jej reprezentantem skupiny programů à la workstation, ačkoliv by se ctí obstály i jiné. Cakewalkeři a jiní jistě shovívavě přimhouří své třetí oko – vždyť se to vlastně celkem podobá a my se budeme věnovat především popisu obecných funkcí sekvenceru, které jsou v Cubase mimořádně zdařilé. Propečené. Dokřupava. Tož za měsíc na to vlítnem. Ahoj. Ahoj. Franto, ty taky ahoj, Cecile, tobě ne – tobě čau.

Psáno pro časopis Muzikus