O tom, jak převratným vynálezem bylo rádio a jak změnilo svět k nepoznání, má v dnešní digitální době představu jen málokdo. V Yllasově archivu jsem našel dostatek materiálů i k tomuto tématu, které by si zasloužilo samostatný seriál.
S nástupem rozhlasového vysílání se otevřely obrovské možnosti i pro šíření hudebních nahrávek a přímé přenosy koncertů. Největším přínosem byla hlavně jejich dostupnost prakticky každému, kdo měl radiopřijímač, tedy alespoň krystalku se sluchátky. Docházelo tak k neuvěřitelným paradoxům, kdy díky rozhlasovým vlnám někteří posluchači přišli poprvé v životě do kontaktu s hudbou. Zpráva ze září 1934 je z časopisu Radioamatér a je výmluvným svědectvím o magických možnostech rádia. Další ukázku jsem vybral z časopisu Okno do světa č. 67, ročník 1941. Dvoustránka bilancuje pokrok v konstrukci rozhlasových přijímačů od roku 1927. Roztomilé reproduktory systému Amplion se dnes už jen tak nevidí. Ale při pohledu na obrázek mě napadla úplně jiná věc. Taky marně hledáte ten koketní pohled slečny s přijímačem v náručí? Jiná doba, jiná měřítka a jiný názor na koketnost. Obrázek dokazuje, jak se změnilo vnímání toho, co je ještě svůdné a co už jen obyčejná manipulace. Zkuste si ho porovnat třeba s reklamou z nějakého billboardu. Psychologie manipulátorů vychází z předpokladu, že průměrný člověk je dobytek, kterého lze o zajímavosti nějakého produktu přesvědčit jen pořádnou ránou do hlavy. Obrovské tabule s portréty ošklivých lidí, kterým Frank Zappa kdysi doporučoval "vzít si nějakej kyanid", na vás vybafnou takřka na každém rohu. Ideálním místem pro "prezentaci" je metro. Už na eskalátorech dostanou cestující pořádnou masáž. S tím ovšem přichází úpadek strašidelných hradů a dalších pouťových atrakcí, zrcadlové bludiště na Petříně nevyjímaje. Kdo by se dnes bál? Ubožáků s diagnózami od mentální anorexie přes hysterii až po maniakální stavy vidíme po ránu tolik, že zážitek už po zbytek dne nic nepřekoná. A tak podle mého názoru občas neškodí si připomenout staré dobré časy, kdy laťka vkusu nebyla ještě tak zatraceně nízko. A kdy se éterem šířila dobrá muzika. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří se v dnešní době snaží vysílat cokoli, co se dá ještě poslouchat. Zvuková kvalita FM vysílání je u většiny stanic díky optimodům už dávnou minulostí. Počkáme si, čím nás obohatí digitalizace a přechod rozhlasové technologie na vysílání s obrazem. Pak zmizí i poslední zbytek nostalgie. A to bude možná definitivní konec magické skříňky, která mluví, a nikoho není vidět. Nebo přiletí Superman a zachrání rádio pro příští generace?
