12/2006

Editorial

  • Zase jsem hrál na řízkárně. Trvalo jim třicet minut, než nás sestřelili. Místo plánované hodiny. Ale mohlo to být klidně i míň. Hráli jsme příliš nahlas. Parket zel prázdnotou, ačkoli v klubech to bývá většinou naopak. Zato okolo švédských stolů to vypadalo jako hroznové víno. Pěkně jsme si to vyžrali, protože jsme byli určeni produkcí jako první... Po nás šli umělci ...

    Zobrazit celý editorial

Články v tomto čísle