Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 12: Dějiny české hudby v kostce 12.2: Rock (1. díl)

Tak a dneškem si začneme mapovat historii české rockové scény.

A kde začneme?

V období 40. a 50. let dvacátého století.

Čili u rock and rollu.

Ano. Vedle větších orchestrálních těles, jež rock and roll hrály spíše jako vsuvku pro „zlatou mládež“, se tato hudba začíná čím dál více provozovat i v rámci menších komb, a to na různých večírcích či na již zavedených, a tedy i příslušnými orgány na nějakou dobu povolených akcích, jako byly různorodé literární, divadelní či jazzové večery uměleckých scén a divadel.

Sem patří divadlo Semafor?

Ano. Ale i když zde už roku 1950 zpíval rock and roll Viktor Sodoma starší, otec naší budoucí pěvecké hvězdy, to pravé hnutí mělo přijít s nastupující generací mladých, nažhavených amatérských muzikantů.

Jak to bylo s nástroji?

Na samém počátku se hrálo na akustiky, do jejichž korpusu se zabodla přenoska z gramofonu, místo baskytary se dokonce experimentovalo i s violoncelly, zesilovače se vyráběly na koleně.

A co repertoár?

Ten se většinou odposlouchával, nejvíce z rádií (legendární Radio Luxembourg), velmi málo z desek, které do tehdejšího Československa neměly lehkou šanci proniknout, a samozřejmě pak z magnetofonových pásků, z x-tých kopií.

A první kapely?

Na samém začátku nejvýrazněji stojí Petr Kaplan s Pavlem Chrastinou a jejich Samuel’s Band, jež se opíral mj. o repertoár Chucka Berryho, Komety Jiřího Kaleše (g) a Jana Obermayera (budoucího člena Matadors), své místo zde mají i Sputnici s podílem vlastní tvorby, kde působil Petr Janda. Tohle ovšem bylo jen podhoubí, jež zažehlo nálož, která naplno vybouchla až v další dekádě.