Backstage/zvuk/studio: Joe Satriani

Každý jen trochu pozorný hudební fanoušek musel zaznamenat, že třetí červenec tohoto roku byl z koncertního hlediska poměrně nahuštěný, a to ani tak z hlediska kvantity, jako spíš kvality (o kterou jde především, že). V novém Edenu předvedla svou show legendární Metallica, zatímco do někdejší Paegas/T-Mobile arény zavítal kytarový kouzelník Joe Satriani. Vzhledem k tomu, že jsme jeho nové desce a koncertu věnovali dopředu značnou pozornost, určitě se nemohlo stát, že bychom na něm chyběli.S takovou volností, jakou dostala při šmejdění po pódiu a okolo něj naše redakční úderka před tímto koncertem, se člověk moc často nesetká. Chcete si tohle vyfotit? OK, žádný problém... Chceš si pokecat s technikem? Jen běž, támhle stojí... Ve srovnání s některými jinými koncerty, kdy se člověk ohlíží, zda náhodou neschytá v dohledné době úder obuškem, tedy opravdu až překvapivě pohodový přístup.

Za zmínku určitě stojí, že bylo tentokráte zvoleno méně standardní rozdělení haly, kdy je pódium umístěno podél delší strany ledové plochy a je tak poměrně výrazně snížena kapacita - k sezení zůstává jen velká západní tribuna a i prostor kluziště určený k stání je o něco menší. Poměrně rozumný trik, jak zajistit, aby bylo našlapáno (což se povedlo).

Již zmíněná "vyklidněnost" celého teamu se odrážela i na přístupu ke zvučení - z devadesáti minut původně plánovaných na zvukovku jich technici asi tak osmdesát strávili měněním strun, případně odpověďmi na mé všetečné dotazy. Během posledních deseti minut se něčemu, co by se zvukovkou dalo nazvat, věnovala pouze "doprovodná sekce", zvuk hlavní hvězdy večera prověřil technik Mike Manning čistým beglajtem a asi třemi zkreslenými kily (na sólový zvuk vůbec nedošlo) a bylo vymalováno. Asi ve snaze vyhnout se přeostřenému sejmutí do PA byl navíc zvuk nastaven skoro úplně bez výšek - tak či tak jsem z toho neměl pocit precizního nazvučení. Na koncertě to ale naštěstí byla úplně jiná písnička - po celkem průměrném zvuku předkapely (nebo možná spíš předkytaristy) Steva Fistera nastoupil na pódium Satch a ve svém hutném a sytém kytarovém tónu pořádně vykoupal celou arénu.n

Mike Manning

Joeova kytarového technika Mika jsem zastihl v jeho různými bednami tvořené kukani po straně pódia, kde se zabýval cpaním pěny mezi snímač a rámeček u jedné z kytar a v mezičase měnil struny...

Ahoj, to se zvukovkou vždycky tak pospícháte (v té době byla tak hodina zvukovky pryč, aniž by někdo cokoli zahrál, viz výše)?

Ono to neuteče, většinou k ní dřív nebo později dojde (smích).

Jak dlouho vlastně jezdíš s Joem jako jeho technik?

Moje první turné s Joem bylo, myslím, v roce 1988, takže letos je tomu dvacet let.

Změnilo se za tu dobu něco výrazně?

Práce technika je z větší části pořád stejná, měníš struny, opravuješ pedály... Ty pedály jsou snad jediná věc, která se čas od času změní. Joe naštěstí není takový, že by trval třeba na DS-1 z roku 1988. Když se něco rozbije, prostě se vezme jiný kus.

Vidím tu na dnešní koncert pět kytar, liší se něčím?

Ne, jsou to všechno JS1000, jsou jen jinak pomalované.

Zesilovače jsou signature JSX...

Ano, nic jiného s sebou nevozíme. Jen pokud je někdy před koncertem workshop nebo něco takového, používáme 5W Mini Colossal, ale nemáme ho s sebou, půjčíme si ho od distributora Peavey v té zemi, kde zrovna hrajeme.

Vidím u tebe Petersona (stroboskopická ladička). Myslíš, že má u kytar s plovoucí kobylkou cenu takovéhle přesné ladění?

I kobylka typu Floyd Rose se dá naladit přesně, jen je s tím hromada práce. Měním u všech kytar struny před každým koncertem, pěkně po jedné. Pak je potřeba každou strunu zvlášť pořádně vytáhnout, doladit, a to udělat asi třikrát až čtyřikrát. Mechaniky na kobylce nechávám skoro úplně utažené - to je moje metoda, díky které drží kytary naladěné. Sakra... To už je dneska podruhé... (Dotáhne e strunu, zamkne, zahraje vytažený tón a v ten moment struna praskne.)

Na jedné Joeově nahrávce je slyšet tvůj Harley, máš ještě nějaké další příspěvky?

Harley, sem tam nějaké sbory, plechovky, tamburína... Takové to křoví v pozadí (smích).

Přepíná si Joe všechny zvuky sám, nebo děláš něco za něj?

Ano, jen občas mezi písničkami musím naběhnout a přeházet nastavení pedálů. Ale že bych za něj něco spínal, to ne.

Za ta léta sis určitě nastřádal pár historek, mohl bys mi nějakou povědět?

Vtipnou historku... Před pár lety jsem byl u doktora, ten mě prohlédl a řekl, že bych si měl dát na chvíli pauzu s tenisem, protože mám tenisový loket. Já ho ale neměl od tenisu, ten jsem nikdy nehrál, ale od toho věčného měnění strun! Tak jsem si pořídil tohle (ukazuje akumulátorový navíječ, kolem procházející druhý technik Rob mumlá něco o "věcičce pro ***eranty")...

Rob Dawson

Tento sympatický mladík se na turné stará (alespoň po stránce jejich vybavení) o basistu Stu Hamma a doprovodného kytaristu Galena Hensona.

Můžu se zeptat, jak ses dostal ke svým ovečkám?

No, působil jsem a stále působím u Paula Gilberta, byl jsem s ním i vloni tady v Praze, s lidmi kolem Joea jsem se seznámil v průběhu turné G3. Ono je to vůbec zajímavé - Galen (druhý kytarista) byl nejdřív technikem u Stu Hamma, pak začal pomáhat Joevi s organizací jako tour manager a teď už je s nimi i na pódiu (smích).

Jak bys porovnal práci u Paula a tady?

Je to hodně podobné, většinu času stejně hlavně měníš struny. V obou případech není kolem žádný pruďas, takže i atmosféra je fajn. Rozdíl je tak asi nejvíc v tom, že Paul hůř slyší - musíš na něj mluvit vždycky jen z jedné strany.

Který z nástrojů má Galen jako jedničku?

On to průběžně mění, ten Gibson SG si pořídil teprve nedávno, tak teď hodně hraje na něj. Je to myslím ideální kytara na rockové doprovody. Zajímavostí je ten Variax, používáme ho proto, že jde programovat na různá exotická ladění v beglajtech.