FOFR Rozhovor - Tadeáš Věrčák

FOFR Rozhovor - Tadeáš Věrčák
FOFR Rozhovor - Tadeáš Věrčák

Narozen(a): Ano.

Rád poslouchám: Antonína Dvořáka.

Kde hraji: Zřídkavě se Stefanem Milkovem a Vladimírem Kroupou.

První vystoupení: Jako hráč na triangl v dětském sboru.

Kytara: Tu už odnesl čas.

První riff: Jede, jede poštovský panáček na struně e.

První elektrika: Jolana.

Na co hraji: Ta kytara je oranžová.

První písnička pro publikum: To už taky odnesl čas.

 

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Živit se dá kdečím.

 

Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?

Ve svobodném Tibetu.

 

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?

S Mejlou Hlavsou.

 

Jaké by sis pořídil vybavení?

To samé, co mám, tedy Fendera Stratocastera, a z toho co nemám, tak jakoukoliv kytaru od Vítka Poppa.

 

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš ke hraní svoje děti?

Moje maminka mě vychovávala tak, abych se choval k lidem slušně a ohleduplně a svoje děti, dá-li Pán Bůh, povedu k tomu samému. To je dobrý nástroj.

 

Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?

To věru nevím, ale holky jsem na to balit jako Petr Janda nechtěl.

 

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Hraju, když mě to baví. Jamování mě osobně odpuzuje.

 

Jsi samouk?

Asi ano, ale za mnohé vděčím panu Václavu Strachotovi, který mně dal jistou dávku klasického kytarového vzdělání a byl velmi trpělivý.

Psáno pro časopis Muzikus