3/2008

Editorial

  • Tento měsíc potěšíme ty z vás, kteří se učí či na sobě pracují rádi, a hlavně pravidelně. Bude řeč o seriálech, které pro vás každý měsíc připravujeme a vždy je můžete nalézt na konci časopisu. Snažíme se, aby si každý našel ve workshopech něco potřebného, takže dbáme o pestré zastoupení nástrojů i oborů. Tento měsíc otvíráme dva nové seriály, které již nějakou dobu na našich stránkách chyběly. Jsou jimi výukové lekce hry na baskytaru a uvedení do světa MIDI, s důrazem na praktické využití.

    S Markem Haruštiakem jsme pro vás připravili cyklus návštěv v malé hospůdce s poetickým názvem Bass Café. Co vás čeká, asi nejlépe vyjadřují autorova slova z úvodu, a tak se nebudu namáhat s vymýšlením již řečeného a nechejme Marka vás uvítat: „Každý měsíc se budu snažit vás inspirovat a snad i motivovat k objevování krás a zákoutí baskytary.“ Mimo zajímavě pojaté stupnice G dur (je to jen sedm tónů, ale prsty vám dokáží zamotat pěkně) si budete moct posedět u specialitky podniku Café, u Fast Thumb.

    O tom, že MIDI proniklo téměř do všech zákoutí s hudebními nástroji a aparáty, světla, a zvuk nevyjímaje, již myslím není potřeba diskutovat. A to natolik, že si ani mnohdy neuvědomujeme, že MIDI využíváme. Pokud ovšem vše pracuje, jak má. Což se dá jinými slovy vysvětlit také tím, že vývojáři vše naprogramovali tak dobře, že funkce pracují, jak mají, a muzikant nemá potřebu nic měnit. Stačí mu jen používat vše, jak to přišlo nastavené z továrny. Jenže MIDI skýtá velké možnosti přizpůsobit si ovládaní i komunikaci mezi nástroji k obrazu svému. S Martinem Jirsákem se vám pokusíme tento svět přiblížit, aniž byste nutně museli začít studovat podrobně protokol, kterým je přenos MIDI dat definován. Asi se tomu úplně nevyhneme, ale Seri(ál)ová MIDI komunikace, i když je vedena po jednom drátu, s bitíky pěkně jdoucími jeden za druhým, dovede pěkné věci...

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 1. 3. 2008

Články v tomto čísle