FofrRozhovor - Martin Vajgl

Martin Vajgl
Martin Vajgl

- narozen: 1973

- rád poslouchám: hudbu s obsahem

- kde hraji: -123 min, Wanastowi Vjecy

- první vystoupení: 1981 - žákovský koncert v LŠU

- první bicí: oranžové Amati Kraslice s činely téže značky

- první osvojený rytmus: "rovný" osminkový "rock" v tempu kolem 120 BPM. Tehdy jsem netušil, jak často ho od té doby úspěšně použiji...

- na co hraji: bicí soupravy Mapex a činely Anatolian

 

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Vzhledem k tomu, že se hudba seriózně učí na několika odborných středních i vysokých školách, bylo by něco v nepořádku, kdyby ne...

Jisté je ovšem to, že člověk musí být maximálně univerzální a flexibilní a nemůže spoléhat na to, že ho celou dobu uživí jen jeho oblíbený, úzce vyhraněný styl.

 

Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?

Už jsem hrál opravdu leckde a často dál, než bych chtěl :-), proto mým vysněným koncertním místem je louka u mé chalupy. Tu mám opravdu nejblíž a na koncert bych mohl vylézt v bačkorách.

 

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?

Ohledně těch nežijících je to tak metafyzická otázka, že se zdráhám na ni odpovědět... No a pokud se týká těch žijících, rád si zahraju s kýmkoli, pokud to bude při hraní jiskřit muzikou a vzájemnou inspirací.

 

Jaké by sis pořídil vybavení?

Já jsem se léty nevědomého "mamonění" dostal do fáze, kdy mám víc vybavení, než vlastně potřebuju, což mě občas nutí k záchvatům rozprodávání a opětovného nakupování. Teď mám výhodu v tom, že jsem firemním hráčem značek Mapex a Anatolian, a tak mám o nástroje postaráno... Ale momentálně uvažuji o nákupu vlastních in-ear monitorů na koncerty.

 

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš ke hraní svoje děti?

Rodiče mě viděli zpočátku jako rodinného harmonikáře, což se jim velice brzo vymklo... Dneska si myslím, že už se s tím mým životním programem smířili a spíš mi fandí. No a protože mám sám tříletého kluka, pochopitelně je obklopen muzikou a nástroji a já s radostí pozoruju, jaký vliv to na něho má. Takže už pravidelně hlásí, zda má kytarista v televizi stratocastera, nebo les paula, jeho nejoblíbenější hračkou je papírové "kombo" Marshall z krabice od bot apod... No uvidíme...

 

Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?

Pokud otázka směřuje na typ nástroje, bicí jsou pro mé hudební vyjádření nejbližší, dobře se na nich vyjadřují emoce a jsou podle mě ze všech nástrojů nejvíc propojené s magií a kolektivním vědomím, a to je asi to, co mě oslovuje. Pro demáčové účely apod. hraju i na kytaru a basu a na konzervatoři jsem pochopitelně měl jako druhý nástroj klavír. To je šlechtic mezi nástroji s neskutečným polem vyjadřovacích možností a mám ho opravdu moc rád.

Určitou "multi-instrumentalitu" považuji za jasné plus u každého hudebníka, mimo jiné to rozšíří jeho uvažování o hlavním nástroji a jeho úloze a účelnosti v celku.

No a pokud otázka směřuje na používanou značku nástroje, je to jednoduché: Mapex i Anatolian jsou špičkové nástroje a spolupráce s jejich českým distributorem splňuje všechny mé představy o propojení s těmito značkami.

 

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Snažím se dělat obojí. Pokud člověk delší dobu jen cvičí a nekoncertuje, začíná se mu samotné cvičení techniky nějak "zapouzdřovat" do formy, ve které nic z toho, co si cvičením osvojil, neumí převést do praktického použití.

A naopak, pokud bude hráč jen koncertovat a jamovat, může se za nějaký čas přistihnout, že to jeho hudební vyjadřování nikam dál neústí a točí se i v jamech pořád dokola v jednom vyjetém kruhu. Říkám tomu "vyvařený pytlík čaje" :-). Pak je potřeba vlézt do zkušebny a zkusit se na věci podívat znovu přes cvičení jinýma očima.

 

Jsi samouk?

Nejsem, mám za sebou LŠU a konzervatoř.

Psáno pro časopis Muzikus