Není tomu zas až tak dávno, co jsme nahlíželi pod pokličku kapele Lety Mimo, která se snad stále ještě může honosit titulem "mladá kapela". Ani v tomto případě nám recepty nebude dávat kuchař z řad super ostřílených pardálů, ale ještě o něco mladší (věkově i služebně) hudební uskupení. Věkem členů a publika nekončí výčet podobných znaků - ani jedna z kapel nejde pro sampl daleko a nad oběma rozvíjí svá křídla vydavatelství BMG. Abych byl úplně přesný, Post-It ve složení Čenda (zpěv), Porne (kytara), Kapíno (basa) a Bekouš (bicí) se se mnou bavili ve studiu, kde zrovna bojovali s termínem pro dokončení svého prvního alba Ideál (a ten se jim pomalu začínal jevit šibeničním). Dnes už naštěstí víme, že vše dobře dopadlo a nezbývá než doufat, že z pohledu kapely přímo IDEÁLně.
Asi bych se měl zeptat na recept hned na začátku, jak se vám jako kapele podařilo prokousat se ke smlouvě s vydavatelstvím, a to hned na tři desky?
Čenda: Tak asi nejvíc k tomu přispěla naše docela úspěšná pouť soutěžemi jako Jim Beam Music nebo Coca-Cola PopStar a taky to, že se z BMG přišli podívat na dobrý koncert.
Kapíno: Já si troufnu říct, že se nám nakonec vyplatila snaha dostat naši muziku k uším co nejvíce lidí, ať už na koncertech, nebo třeba tím, že jsme vždycky rozdali spoustu demáčů zadarmo.
Co od chystané desky čekáte?
Porne: ...že nedopadne jako naše demáče (smích). Ale vážně, jsme rádi za čas, který na to natáčení máme a že se můžeme všemu do hloubky věnovat. Nejvíc je to asi vidět u samplů. Před pár lety jsem si koupil počítač a začal to s nimi zkoušet, ale až teď jsme dostali příležitost pracovat s lidmi, kteří s touhle hudbou pracují mnohem delší dobu a kteří jsou schopní s tím hnout někam dál.
Čenda: A taky doufáme, že dosáhneme pořádného zvuku. Velký problém v Čechách je, že nemůžeš do studia přinést CD, dejme tomu od Limp Bizkit, a říct: "Takhle by to mělo znít." I kdybys na to natáčení měl spoustu peněz a času, nejspíš se ti to nepodaří. Poslední dobou se to sice lepší, ale pořád se musíš snažit, aby tu nahrávku po prvním poslechu nezahodili s tím, že má "českej zvuk".
Samply hrají ve vaší hudbě hodně důležitou roli, na jaké místo je stavíte?
Kapíno: Pro nás je to vlastně něco jako pátý člověk v kapele.
Porne: Přesně tak, takže mají svoje pevné místo, ale zase se snažíme, aby to nikdy nebylo jen o nich. Nepostradatelná součást, ale jen součást.
Čenda: A taky se na nich učíme, protože na rozdíl od nás na koncertech nedělají chyby. Bekouš se musel naučit hrát s klikem, všichni jsme museli hodně zpřesnit. A teď ve studiu poznáváme, že spousta samplů, které jsme přichystali na našem demu, se hádá buď mezi sebou, nebo třeba s kytarou či se zpěvem, takže je musíme jeden po druhém vychytat, poladit frekvence a tak.
Poslední dobou se u nás objevilo a objevuje hodně kapel, které by stejně jako vás šlo zařadit buď pod nálepku crossoveru, nebo nu-metalu. Sledujete to nějak?
Porne: Já bych neřek', že se objevují, spíš, že je začalo objevovat hodně lidí.
Kapíno: Přesně tak, výborných kapel tu existuje spousta, což poznáš nejlíp při koncertování někde dál od Prahy. V každém kraji je aspoň pár moderních, zajímavých skupin, které umějí hrát a stojí za poslech.
Porne: My doufáme, že my a těch pár dalších kapel, napadají mě třeba Cocotte Minute, Status Praesents nebo třeba Luca Brasi, jsme jen první vlaštovka - vyrojí se spousta nových skupin. Lidi začnou zase chodit do klubů na muziku a přestanou poslouchat ty hrůzy z minulosti.
Čenda: Nám se ty, jak říkáš, nové kapely, líbí a jsme rádi, že se s nimi můžeme vézt na stejný vlně. U mě osobně platí, že čím déle se pohybuju v muzice, tím menším jsem kritikem ostatních. Takže jsem za každou takovou kapelku rád.
Z toho, co jste říkali o zvuku desky, soudím, že je pro vás hodně důležitý. Dbáte hodně na nástroje a efekty?
Čenda: Hrozně moc, to, co jsem říkal o "českém zvuku", je dané do určité míry i nevybaveností kapel. To v našem případě neplatí, snažíme se mít vždycky to nejlepší.
Kapíno: Ale rád bych podotkl, že nikdo z nás není nijak finančně zabezpečený. Hrozně nerad bych někdy slyšel, že Post-It mají desku proto, že si nakoupili drahý aparáty. To ne. Nikdo z nás nedělá extra placenou práci a je to spíš v tom, že jsme ochotný si kvůli muzice hodně odepřít a třeba se i pořádně zadlužit.
Tak to jsem zvědavý, povídejte...
Porne: Tak zrovna teď před natáčením jsme do toho praštili a vydali se ze všech peněz, já jsem v dluzích na dva roky dopředu. Kytaru mám Gibson Les Paul Standard a v racku Mesa/Boogie Triaxis, procesor od TC Electronics G-Major a konec taky Mesa/Boogie. Na koncertech hraji stereo do dvou beden, jednu mam od Marshalla ( to je třístovka) a ta druhá je od ESH.
Čenda: Já si na koncerty vozím vlastní bezdrátový systém od Shure, mikrofon a in-ear odposlechy a k tomu mám zpěvový procesor Behringer...
Porne: K tomu nás dokopala situace některých klubů, kde má zvukař třeba jen zesilovač, mix a bedny a při nejlepší vůli ti nemůže dát třeba delay do refrénu. Jednak naši hudbu nezná, neví, kde by měl co použít a kolikrát ani nemá možnost. Díky tomu bezdrátu se Čenda vždycky slyší, odpadá nám klasické hádání o to, kdo je moc nahlas a kdo moc potichu a tak.
A rytmika?
Kapíno: Pro mě platí to, co říkal Porne, až na to, že v tomhle případě se mi na novou basu složili kluci, aby to v tom studiu nějak vypadalo. To na Post-It hrozně cením, místo aby na mě byli naštvaní, že si na nahrávání neseženu pořádný nástroj, mi pomohli. Takže mám čerstvě Warwick. S aparátem je to trošku horší, mám starší model Peavey, tuším, že Mark III a dvě bedny k tomu, jednu se čtyřmi desítkami a jednu patnáctku.
Bekouš: Já jsem si taky nově pořídil Tam Starclassic a hihatku k tomu... (popis bicích je přehlušen zvuky údivu, nákup je totiž novinka i pro zbytek Post-It).
Jak je to u vás se zkoušením a cvičením?
Čenda: No, když jsem před zhruba dvěma a půl rokem nastoupil, tak jsme zkoušeli skoro pořád, klidně třikrát za týden, ale teď už zkoušíme vlastně jen nové písníčky, starší už spíš obehráváme na koncertech.
Kapíno: A jinak samozřejmě každý máme nějakého učitele...
Bekouš: No já můžu říct, že v současnosti cvičím, jako jsem ještě v životě necvičil. Právě díky tomu, že máme míň zkoušek, mám možnost být místo společného zkoušení ve zkušebně sám a cvičit.
Čenda: U nás je důležitý to, že se na sobě snažíme pracovat ani ne kvůli sobě, ale spíš kvůli ostatním. Chceme na tom být co nejlíp, abychom si to vzájemně nekazili. Netlačíme na sebe, ale vzájemně víme, co můžeme jeden od druhého čekat, a taky sami víme o svých slabinách a pracujeme na nich.
Takže zkušebna je spíš než místem pro zkoušení místem, kde společně skládáte nové věcí?
Kapíno: To ani ne. Většinou prvotní nápad přichází od Porneho s Čendou, pokud je Čendův, tak to Porne nejdřív transformuje tak, aby to bylo hratelný na kytaru. Pak se nad tím většinou sejdeme u počítače, probereme to a doděláme vlastní party. Mně kluci docela často ušetří práci tím, že přijdou s nějakou pracovní basovou linkou, která je natolik dobrá, že ji třeba ani nepředěláváme.
Čenda: A pak si každý z nás vezme nahrávku a svůj part se doma naučí, takže na zkoušku už jdeme připravení.
Kapíno: Zase aby to neznělo tak, že si jen rozdáme nahrávky a makáme. Samozřejmě, pokud je někde problém, tak to řešíme společně, stejně tak dáme na svoje názory. Pokud mi kluci řeknou: "Měl bys to hrát takhle," tak to tak hrát budu, stejně tak, pokud já mám výhrady k nápadu nebo figuře, řeknu to a pořešíme to.
Je už teď něco, co byste chtěli na další desce dělat jinak?
Čenda: To posoudíme až bude všechno hotové, podle mě - můžeš udělat desku podle svých představ, až když točíš tak pátou ve stejném stylu...
Kapíno: A to říká člověk, který má už deset desek za sebou (smích).
Porne: Mně při natáčení učarovaly sedmistrunné kytary, takže bych to do budoucna viděl více podladěné, místo do D jít až do B. Takhle je to dobré, ale občas je to moc hodná hudba, něco by chtělo větší masakr.
