D´Addario EXL110

D‘Addario EXL110
D‘Addario EXL110

Historie a tradice - původně italské firmy - sahá až k roku 1600, kdy dle oficiálního tvrzení došlo k jejímu založení. Prvotní ideou bylo "zlepšit kvalitu strun". V současné době se firma D'Addario může dozajista chlubit slušným renomé a vcelku rozsáhlým sortimentem strun, který myslí skutečně na každého. Jen série XL, ze které nám výhradní prodejce pro český trh, firma Praha Music Center, poskytla typ s označením EXL110, obsahuje dalších 28 sad lišících se tloušťkou, použitým materiálem či v neposlední řadě silou tahu.

 

D'Addario se nikterak výhradně nespecializuje a nabízí struny vyhovující pro všechny myslitelné styly. Samozřejmostí jsou struny pro akustické kytary. Mezi jména, která zajisté firmě dodávají lesk a zároveň mohou do jisté míry vypovídat o kvalitě, patří Joe Satriani, Carlos Santana, Lenny Kravitz, Andy Summers, Nicoli Tadesco a mnoho dalších. Pro některé může být dobrou zprávou tzv. "Player Points" - neboli "poděkování za podporu". V praxi to znamená možnost uchovávat čárkové kódy z obalu, které při určitém počtu můžete "směnit" za propagační předměty, jakými jsou dalekohled (!!!), čepice, tričko nebo kytarová židlička a další... zajímalo by mě, jestli Satriani vystřihuje :-).

EXL110 jsou struny určené pro elektrickou kytaru. Tloušťka strun je .010, .013, .017, .026, .036 a .046 (měrná jednotka je palec), se silou tahu označovanou jako Regular Light Gauge a niklovým vinutím u strun E, A, D. Cenou se struny řadí do cenové nižší střední třídy. Struny jsou baleny dohromady a v "Corrosion Intercept Technology" (igelitovém) pytlíčku a jsou označeny "String Color Code System (ochranná známka pro různobarevné kuličky na konci strun) pro snadnější rozlišení. O mnoho více se z obalu nedovíte.

 

Co můžete očekávat?

D'Addario EXL110 jsou hráčsky bezesporu velmi příjemné struny. Kromě slušně dlouhého sustainu můžete očekávat brilantní a dobře vyvážený zvuk s relativně bohatými harmonickými frekvencemi. Jsou dobře hratelné tak kolem 12 hodin po natažení a během následných pěti dnů testování zvukově svůj charakter mění vcelku pomalu. Prvně se dá pociťovat změna tahu strun a následně pak se začne vytrácet brilantnost ve výškách a čistota tónu v basech. Hovořím samozřejmě o zatížení strun v případě intenzivního hraní či nahrávání. V případě koncertního hraní se tento jev v souvislosti s faktory, jako je výraznější pocení rukou a intenzita hraní, projeví bezesporu rychleji. V každém případě tyto struny potřebují trochu větší péči po samotném natažení a v žádném případě bych nedoporučil jejich aplikaci v příliš krátkém čase před zamýšleným použitím. Přece jenom během oněch zmiňovaných dvanácti hodin výrazněji mění jak vyrovnanost zvuku, sílu tahu - která se postupně zpevňuje - tak samozřejmě se usazuje ladění. O "nepříjemném" drnčení, pokud máte rádi struny spíše níže nad hmatníkem, nemluvě.

Attack je v principu vyrovnaný celému průběhu tónu, což nemusí být ani pozitivní ani negativní - jak je komu po chuti a gustu, nicméně není ani nikterak výrazný při agresivní změně dynamiky hry. Z toho všeho mě připadá lepší využít kvality těchto strun s humbuckery nežli se singly a se zkresleným zvukem. Ale je to pouze osobní názor a mělo by tak na něj být pohlíženo.

Obvykle citlivá struna g se chová vcelku standardně a v normě - což znamená, že má mírně výraznější zvuk s větší citlivostí k ladění než ostatní struny.

 

Pocit ze hry a shrnutí

EXL110 - a je myslím toto označení na místě - jsou vcelku univerzální struny za velmi příznivou cenu s dobrou životností. Nepředstavují žádnou zvukovou politiku apriori. Pokud jim dáte dostatečný čas na usazení a jejich zatížení bude spíše střední, pak vám s určitou péči vydrží v relativně neměnné kvalitě i delší dobu - dejme tomu cca 10 až 14 dní. V "relativně neměnné kvalitě" je ovšem zapotřebí mít na paměti. Jak už bylo výše naznačeno, hnedle po natažení je tah strun spíše měkčí, což má na zvuk i ladění samozřejmě dopad. Regular Light Gauge zajišťuje příjemnější pocit ze hry i pro hráče, kteří nejsou na struny typu tloušťky .010 příliš zvyklí. Navíc, dobrá zpráva i pro "agresivnější" chlapce a děvčata je, že, jak z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, tyto struny snesou vcelku velkou zátěž a málokdy dochází k prasknutí či přetržení. To samozřejmě celkovou životnost posiluje.

Nicméně, abychom nebyli obviňováni ze zaujatosti, EXL110 vás ani nikterak zásadně zvukově nepřekvapí. Ať už budeme hovořit o sustainu, attacku, brilanci či harmonických frekvencích, budeme se pohybovat vždy ve vyšším standardu, který je do určité míry samozřejmě ovlivněn relativně nízkou cenou a ona již zmiňovaná universálnost je zde pak v těchto poměrech do určité míry ku prospěchu věci. Osobně mi však jednoznačně přijde jejich užití v návaznosti na to, co zde bylo řečeno, logické spíše pro zkreslený zvuk. Tam mi totiž jednotlivé atributy přijdou výraznější a lépe vyvážené. Jednoduše řečeno dle mého názoru se chovají lépe.

 

Závěrem

Myslím, že pokud během svého repertoáru střídáte větší množství stylů a hledáte opravdu univerzální řešení za přijatelnou cenu, a pokud navíc hledáte struny, které jsou příjemné pro ruku, aniž byste museli hledat zvukový kompromis v sadách typu .009 či "hybrid", určitě byste neměli opominout EXL110 vyzkoušet. Bezesporu mohou být zajímavým řešením.

 

Info:

EXL110 jsou Regular Light Gauge struny s niklovým vinutím u strun E, A, D. Jejich cena je v Praha Music Center 199 Kč.

Psáno pro časopis Muzikus