Korg Microkorg XL - vyšší verze úspěšného virtuálně analogového nástroje Microkorg

Korg Microkorg XL - vyšší verze úspěšného virtuálně analogového nástroje Microkorg
Korg Microkorg XL - vyšší verze úspěšného virtuálně analogového nástroje Microkorg

Když v roce 2002 na klávesový trh vtrhl Microkorg, byla to senzace. Obrovský úspěch tohoto mrňouska spočíval v nevídaně nízké ceně, v nekompromisním zvuku, skvělé mobilitě, mikrofonu na husím krčku a také nezanedbatelném množství sex-appealu. Microkorg přinesl virtuální analogy masám.

Snad i firmu Korg pak muselo překvapit, jaký úspěch tento nástroj sklidil nejen mezi amatéry, kterým byl nejspíš určen, ale i mezi profesionálními muzikanty. Seznam významných uživatelů Microkorgu je obrovský a sahá do všech myslitelných žánrů. Po sedmi letech od uvedení na trh se nic podstatného nezměnilo. Microkorg stále patří k nejlacinějším syntezátorům na trhu a stále se prodává jako čerstvé housky na krámě. Proto mě nový Microkorg XL překvapil. Opravdu je třeba měnit super úspěšný model? Microkorg XL podle všeho nemá být náhradou za normální Microkorg , jehož výroba (alespoň prozatím) nebude zastavena. Verze XL má za jisté navýšení ceny nabízet některá vylepšení původního modelu. Nejedná se tedy přímo o výrobek nástupnický, nýbrž spíše doplňující.

 

Design

První, čeho si všimnete, je dost výrazná změna vzhledu. Zatímco starý Micro vypadal se svými dřevěnými bočnicemi jako zmenšený vintage syntezátor ze sedmdesátých let, XL se nechal inspirovat spíše Fenderpiánem, přičemž hlavní knoby vypadají jako selektor programů staré pračky. Klávesy spinetového typu jsou stejně malé, ale plné, což podtrhuje dojem elektrického piána. V zásadě jsou ale ovládací prvky shodné s těmi z původního modelu. Přibyly hlavně tři velmi zajímavě řešené switch přepínače pro volby oktávy, volbu témbru a varianty zvuku.

 

Pravá strana nástroje je věnována editaci, zatímco na straně levé jsou umístěny především dva knoby a jeden přepínač na volbu zvuku (patche). Vše je vlastně dost podobné původnímu Microkorgu. Značné rozšíření doznal displej, který se ze sparťansky trojmístného stal vcelku komfortním a víceřádkovým. Zcela nalevo jsou pak klasická kolečka Bending a Modulation. Celkově je nástroj opět velmi malý, velmi lehký a lze jej napájet z baterie, ač neznám ještě nikoho, kdo by tuto možnost využíval.

 

Na zadním panelu konečně přibylo i toužebně očekávané USB pro snadnější komunikaci s počítačem. Podle výrobce by touto cestou mělo být možné nahrávat nastavení z původního Microkorgu či z nástroje MS2000. Zjevně kvalitnější mikrofon se nyní připojuje pomocí klasického XLR, což je opět potěšující změna. K nástroji je dále možno připojit externí zvukový zdroj v mono kvalitě. Výstup klasicky obstarají dva jacky L/mono a R. Samozřejmostí je výstup sluchátkový a zachování MIDI in a out.

 

Co to umí

Umí to v podstatě to samé jako normální Micro, jenom je toho víc a někdy je to vylepšené. Nejdůležitější je asi zdvojnásobení polyfonie na osm hlasů. Původní čtyři byly trochu omezující, takže se jedná o změnu očekávanou a vítanou. Sice to také není nic světoborného, protože při zdvojení „timbru“ se polyfonie sníží, ale v této cenové hladině virtuálních analogů více asi těžko očekávat.

 

Vnitřní architektura zůstala dost podobná původnímu modelu, který navazoval na syntezátor Korg MS2000, i když z modelu Radias byla implementována Multi Modeling Technology (ať už je to cokoli).  Nástroj má tedy dva oscilátory s velikým množstvím algoritmů. K úpravě zvuku dále slouží dvojice filtrů, dva LFO, generátor obálek, předzesilovač, zesilovač, EQ a efekty. Ty prý byly přeneseny na Microkorg XL z úspěšného Kaosspadu. Každopádně všech sedmnáct (najednou je možno použít dva) je zajímavých a hlavně je možné ovládat na nich většinu důležitých parametrů. Distortion, chorus, phaser či echo mají typicky digitální zvuk, který se ale umí dobře prosadit v mixu.

 

Jako u všech malých synťáčků, ani Microkorg XL neposkytuje příliš komfortní programování, protože programovat tolik parametrů s pomocí několika málo knobů chce dávku zběhlosti a hlavně trpělivosti. Naštěstí firma Korg poskytuje na stránkách volně ke stažení softwarový editor, který značně zjednodušuje či přinejmenším zpřehledňuje programování. Z toho by si ostatní výrobci měli vzít příklad. Kdyby Evropská unie místo regulování zakřivení okurek raději nařídila nutnost firemních softwarových editorů, byl by život klávesáka hned veselejší.

 

Také vocoder doznal dost pozitivních změn. Kromě lepšího mikrofonu se zvýšil počet pásem a vokodér je tak podstatně lepší a využitelnější než předtím. Podobně je na tom sekvencer, u kterého bohužel došlo i ke změnám negativním. Sice je možné nastavit si až dvaatřicetiny, zato však nelze ovládat kroky s pomocí svítícího keypadu, jako tomu bylo u starého „Micra“.

 

Jak to hraje?

Parádně! Z modelu XL jdou vytáhnout hodně vintage „leady“, stejně jako dost agresivní basy a jedovaté plochy s průběhem filtru. Už z presetů je poznat, že výrobce trochu pozměnil přístup. Zatímco původní Micro byl nástroj určený primárně pro taneční hudbu, který se nepředvídatelně rozšířil do všech stylů, XL už počítá s univerzálním využitím. Mezi presety tak sice ubylo drsných raveových zvuků, zato přibyly univerzální patche, jako velmi jedovatá elektrická piana, například do hiphopu, a ledy a plochy ihned použitelné třeba do funku, rocku či fusionu.

 

Snahou o univerzální použití sice mizí určité nepředvídatelné kouzlo původního „Micra“, ale zato je větší šance, že si k němu najde cestu i běžný uživatel. Samozřejmě, zvuk Microkorgu je do jisté míry specifický a nelze s ním dosáhnout takové flexibility, jako je tomu u drahých modelů. Přesto je zvuk na profesionální úrovni a na nahrávce či na pódiu ostudu neudělá.

 

Shrnutí

Microkorg je každopádně vynikající syntezátor za velmi dobrou cenu. Není však jisté, jestli se mu podaří vystoupit ze stínu staršího modelu, který se podle všeho stal jedním z nejprodávanějších syntezátorů všech dob. Ve zkratce: XL nabízí za cenu nějakých sto euro navíc oproti „normální“ verzi větší polyfonii, vylepšený vokodér, nové efekty a vynikající počítačový editor. Pokud vám nic z toho neschází, není důvod měnit nástroj. Jsem si ale jistý, že se najde dost uživatelů, kteří nové funkce ocení.

 

Info:

Microkorg XL je vyšší verzí úspěšného virtuálně analogového nástroje Microkorg.

 

Plus:

skvělý zvuk

větší polyfonie

fantasticky přenosný

lepší mikrofon a vokodér

programování přes počítač

 

Mínus:

nelze ovládat arpeggiator pady

není tak sexy jako starý

není ani tak levný

 

počet kláves: 37 malých

polyfonie: 8 hlasů

programů: 128

vocoder: 16 pásem

audio in: jack/XLR

out: L/MONO, R jack, stereo jack na sluchátka

MIDI: in, out, USB

hmotnost: 2,2 kg

další vybavení: mikrofon na husím krčku

 

Microkorg XL - Prvé dojmy z malého veľkého syntiaku

Microkorg je pojem, ale ja som s jeho prvou verziou nemal tú česť, takže vám opíšem úplne panenské pocity pri skúšaní mladšieho, krajšieho a šikovnejšieho brata, Microkorgu XL.

Predsudky a prvé dojmy

Pri hraní na klávesoch som zvyknutý na štandardnú klaviatúru a maličké klávesy vo mne vzbudzovali oprávnenú nedôveru. Až príliš sa podobajú na detské syntiačiky. Ale ide to napočudovanie bez problémov. Pri vyberaní zo škatule sa nedá nevšimnúť plastový pocit z odliatku, ktorý z odstupu budí dojem kovu. Ale je to ľahučké a to sa ráta. Mikrofón na husom krku na druhej strane pôsobí nezničiteľne.

  

Zvuky

Možno je to aj psychologický efekt, že člověk nečaká od takého malého nástroja také tučné zvuky , ale rozhodne sú špičkové - viac už dostaneme len z true analogu za nepomerne viac peňazí. Je ich 128, akurát dosť, pretože si trúfam povedať, že žiaden nie je slabý alebo nepoužiteľný a Microkorg určite nikdy nebudeme používať ako univerzálny synth. Veľmi presvedčivé sú basy a leady, tie asi budeme používať najviac, ale ani ostatné sa nedajú zahanbiť. Skvelé sú natívne vokoderové zvuky. Väčšina  zvukov sú synťákove, zo simulácií „normálnych“ nástrojov nájdeme Klavír, Rhodes, Wurlitzer a Organ. Na bicie si musíme nájsť iný synťák.

 

Ďalšie vychytávky

Filtre, ktoré sú vraj prevzaté z efektových procesorov Kaoss Pad, teda majú vysoký štandard. Arpeggiatorom nastavujeme rytmickú pulzáciu - frázy. Veľmi zvláštny a veľmi použiteľný spôsob neštandardného frázovania umožňuje tlačidlo vokoder (ten sa totiž dá priradiť k akémukoľvek zvuku) - držíme kláves alebo akord, pritom vydávame nejaké zvuky ústami a syntiačik hrá frázy presne podľa toho, čo brbleme. Ak aspoň trochu ovládame napríklad beatbox, je to veľká výhoda. Ale nemusíte - stačí sa hrať napríklad s frázami ako a-bra-ka-dá-bra-ka a znie to skvele.

 

Negatíva

Aj XL má veci, ktoré sa budú dať v budúcnosti vylepšiť. Napríklad koliesko na nastavovanie tempa sa šmýka veľmi ľahko, mohlo by zacvakávať po jednom BPM. Tri kolieska na filtre sú na pravej strane. Sólo hrá väčšina ľudí pravou rukou, takže ruky treba pri využívaní filtrov a efektov prekrížiť. No a na zadnej strane by sa určite ešte zmestila jedna diera na expression pedál. Ale to je naozaj úplne všetko.

 

Marian Jaslovský (hudobník a producent - www.jaslovsky.sk)

Psáno pro časopis Muzikus