Kdyby si zcela nezaujatý čtenář přečetl recenze v posledních ročnících Muzikusu, získal by oprávněný dojem, že valnou část novinek a produktů průmyslu, zabývajícího se potřebami pro hudebníky (jako býval kdysi obchod Potřeby pro malíře), tvoří nejrůznější mašinky, ať už skutečné, softwarové nebo simulující jiné. Začaly to kdysi knihovny samplů nejrůznějších nástrojů a končí to..., kde to vlastně skončí?
Modelování na úvod
Že to všechno umožňuje elektronika a pluky malinkých chlapíků s jedničkami a nulami na dresech, je jasné, i když - alespoň mně - nepochopitelné. Proč se ovšem z modelování a simulací stal tak silný trend, je otázka jiná, která by si zasloužila hlubší rozbor. Zcela jistě to souvisí s velkými možnostmi levných domácích studií a nedostupností drahých originálů, hammondkami počínaje a lampovým kompresorem z 50. let konče. Dlouhou dobu se tento trend týkal hlavně hráčů na klávesové nástroje a různých studiových kouzelníků. Kytaristé stáli hrdě opodál a svírali svůj gibson (z Koreje) nebo fender (z Číny). Pak se velké firmy začaly zaměřovat i na ně. A do čela pomyslného peletonu se prodrala americká firma Line6.
Mick Jagger kdysi prohlásil, že má rád The Beatles proto, že nikdy nemají na B stranách singlů špatnou skladbu. V přeneseném slova smyslu to platí i o Line6. Všechny jejich mašinky, se kterými jsem měl možnost se setkat, nabízely za velice slušné ceny množství použitelných modelů nejrůznějších zesilovačů nebo efektů. O srovnání věrnosti modelovaných zvuků s originály bych nerad vyslovoval objektivní soud, ale pravidelný čtenář Muzikusu si jistě vzpomene na články, které se výrobky této firmy zabývaly a takový soud (vesměs pozitivní) přinášely. Tentokrát si ovšem vynálezci z Line6 vzali opravdu velké sousto. Přijít na trh s kytarou, simulující 28 různých nástrojů(!), z nichž většina tvoří ty nejzavedenější standardy ve svých kategoriích, je opravdu odvážné.
Jak to vypadá a funguje
Variax se nabízí ve třech barevných úpravách. Já vytáhl z měkkého obalu (je samozřejmě v ceně) elegantní nástroj černé barvy. Mohl by sloužit i k testování inteligence blondýnek. Otázka: Co na téhle elektrické kytaře chybí? Odpověď: Jakýkoliv viditelný snímač. Ty neviditelné jsou pieza pod kobylkou, snímající vibrace jednotlivých strun. Pak se zvuk prožene nějakým záhadným algoritmem. Zpoždění je nulové. Variax se chová jako normální dobrá kytara.
Vedle standardních potenciometrů hlasitosti a tónové clony je tu ještě jeden, kterým přepínáte banky modelů. Bank je dvanáct. Telecastery, stratocastery, gibsony, rockabilly, tedy getsche, rickenbackery, semiakustické kytary, jazzové lubovky, akustické a speciální. Viz přiložená tabulka. Mimo tyto banky si můžete sestavit svůj vlastní výběr modelů do bank Custom 1 a 2. Vhodné pro živé hraní.
Korpus kytary vychází z fenderovského designu. Pětipolohový přepínač slouží buď k volbě konfigurace modelovaných snímačů (u kobylky, u krku atd.), nebo jím (zvláště v sekci akustických kytar) volíte jednotlivé nástroje.
Variax se živí proudem, který mu dodávají buď tři tužkové baterie, ukryté na zadní straně těla nástroje, nebo nožní pedál (ve výbavě). Do něj ovšem musíte z kytary zapojit kabel se stereo jacky (rovněž ve výbavě). Výstupy z pedálu jsou dva. Klasickým mono jackem se můžete připojit k zesilovači, XLR výstup je určen pro zapojení přímo do P. A. systému nebo nahrávadla a je určen především pro modely akustických nástrojů.
Jak na to hrál
opravdový odborník
Nejsem ani dobrý kytarista ani znalec špičkových nástrojů. Mnohé z nich znám jen z obrázků, jako Julius Verne země, kam posílal hrdiny svých knížek. Odnesl jsem proto Variax k jednomu z těch nejpovolanějších odborníků - k Radimu Hladíkovi. Ten kytaru zapojil do svého aparátu a za chvíli nevěřícně kroutil hlavou. Zabývali jsme se myšlenkou porovnávat modelované kytary s jeho gibsonem a stratocasterem, pak jsme toho ale nechali. Nejlepším zkušebním aparátem byly Radimovy prsty a sluch. Zkoušel Variax prohnat přes nejrůznější zesílení, bez efektů i s efekty, a kytara poslušně reagovala na všechny jeho technické finesy. Nakonec mi řekl , že je velmi příjemně překvapen.
Nejdéle se zdržel u akustik, stratocastera a gibsonů. Modelace gibsonů mu připadala přesná. Stratocaster o něco horší, i když - jak sám řekl, modelovaný typ z roku 1959 nezná.
Jak jsem na to hrál já
Kytara dobře ladí, má vyrovnaný plnokrevný zvuk a pořádný sustain. Součástí softwaru uvnitř bude asi i nějaký hodně dobrý kompresor. Když poprvé začnete přepínat mezi jednotlivými bankami, získáte dojem, že rozdíl mezi jednotlivými modelovanými kytarami není tak velký, jak jste čekali. Pak si ale začnete hrát s tónovou clonou a přidáváte efekty. A zvukové spektrum Variaxu se rozvírá jako vějíř.
Jsem si téměř jist, že se mi nikdy nepoštěstí zahrát si na všechny kytary, jejichž modelování Variax nabízí. Už proto mě idea takového nástroje lákala. Dostanete z něj nesmírně široké spektrum zvuků, a když si dáte práci a dohledáte k vybranému modelu vhodné efekty, můžete kopírovat twang Duane Eddyho, vyhrávky Rogera McGuinna na dvanáctistrunného Rickenbackera nebo silně přebuzenou Lennonovu Epiphone Casino v singlové verzi Revolution. Taky se ale na kopírování můžete vykašlat a hrát si po svém. Variax vám ochotně poslouží při jakémkoli hledání a objevování. Mimochodem - s modelem dvanáctistrunného Rickenbackera jsem měl ze začátku problém. Zněl mi pořád jen jako kytara prohnaná přes velmi slušný pitch shifter. Pak jsem ji zkusmo nahrál na jednu stopu do roztočené skladby a ona se v ní usadila ve velmi výhodné a šikovné pozici jako kdysi hokejista Jiřík u soupeřovy branky. A bylo to ono. Stejně tak fungujou i modely akustických kytar. Nejdřív vám připadají, že se k akustikám zvukově jen blíží (i když jsou objektivně o několik řádů lepší než veškeré simulace akustik v nejrůznějších multiefektech). Jenže v nahrávce fungují dokonale.
Resumé
Kdo potřebuje na koncert fendera, gibsona, akustickou kytaru i nějaké speciální zvuky a nechce se mu s tím vším tahat a nazvučovat, tak Variax je pro něj ideálním řešením.
Kdo má doma počítač nebo jiné nahrávadlo a má v oblibě objevování nejrůznějších kytarových barev (a nemá na dobré kopie prestižních značek, natož na originály), má s Variaxem velikou šanci. Investice to je naráz sice nemalá, ale nezapomeňte, že za tu cenu získáte za a) dobrou kytaru jako takovou, za b) obrovskou škálu zvukových možností a za c) jako bonus banjo, dobro a elektrický sitár. No nekupte to.
Info:
Line6 Variax je kytara, modelující zvuky 28 konkrétních strunných nástrojů. Skvělá do domácího studia i pro živé hraní. Cena je 39 800 Kč.
Plus:
kvalitní vyrovnaný zvuk
dlouhý sustain
velmi dobrá charakteristika zvukového spektra konkrétních nástrojů
Mínus:
modelovaných kytar by mohlo být víc
Modelované nástroje
Fender Telecaster Custom 1960, Fender Telecaster 1968, Fender Telecaster Thinline 1968, Fender Stratocaster 1959, Gibson Les Paul Standard 1958, Gibson Les Paul ŔGoldtop" 1952, Gibson Les Paul Custom 1961, Gibson Les Paul Junior 1956, Gibson Les Paul Special 1955, Gibson Firebird v 1976, Gretsch 6120 1959, Gretsch Silver Jet 1956, Rickenbacker 360 1968, Rickenbacker 360-12 1966, Gibson ES-335 1961, Epiphone Casino 1967, Gibson ES-175 1957, Gibson Super 400 1953, Martin D-28 1959, Martin D12-28 1970, Dobro Model 32 1935, Coral Sitar, Danelectro 3021 1965, Gibson Mastertone Banjo a National Tricone 1928.
