Nobels Sound Studio Mini Pak - historický test

Nobels Sound Studio Mini Pak - historický test
Nobels Sound Studio Mini Pak - historický test

V historickém testu kytarového předzesilovače Nobels Sound Studio 1-X (Muzikus 2/2007) jsem se zmínil o nejmenší variantě s názvem Mini Pak. Byl to nejjednodušší model z řady a dodával se dokonce v balení, podobném krabičce od cigaret. Jako nekuřáka mě reklama moc nezaujala, ale to jsem ještě netušil, co ta malá červená věc umí a že dokáže vyloudit docela "pěknej kouř". Napadlo mě, že by nebylo špatné srovnat dospělou verzi s kapesním modelem. Jedna z cest, jak zatočit se zlozvykem, je vyměnit cigára za Mini Pak a hulit přes něj kytaru. Osobně však za účinnost léčby neručím.

Mini Pak je opravdu zmenšenina Sound Studia 1-X, jenom plech byl nahrazen plastem paprikově červené barvy a ubylo ovládacích prvků. Dvoudílný výlisek krabičky drží pohromadě jeden vrut s křížovou hlavou. Třetím výliskem je držák na opasek, čtvrtým kryt 9V baterie. Při pohledu zepředu zaujme několik cigaretových nápisů jako King Sound s korunkou a Variable Filter. Na levé straně najdeme tři miniaturní ovládací prvky se zářezem. Jmenují se Tone, Dist a Gain. Myslím, že jejich funkci je zbytečné vysvětlovat. Variabilní filtr je ovládán prvním kroutítkem. Vedle ovladačů se směje malý jack s nápisem Aux. Pokud si vzpomínám, stejnou funkci má i na Sound Studiu 1-X, tedy vstup a výstup zároveň.

Na vrchní straně krabičky najdeme třípolohový posuvný přepínač. Polohy jsou Normal, Overdr. a Dist. Zde se volí charakter zkreslení nebo jeho absence. Na pravé straně má krabička dva velké jacky Phones/Amp. a Input/Instr. Posledním prvkem je regulátor Volume, spojený s vypínačem napájení. Tento způsob vypínání zdá se mi poněkud nešťastný, jelikož se mi podařilo už jednu baterii vybít, zapomněl jsem totiž vypnout.

Krabička sice připomíná malé tranzistorové rádio a navozuje milou atmosféru 60. a 70. let, na rozdíl od tranzistoráku však na zapnutí neupozorňuje rámusem, ale malou bílou ryskou. Zvuk krabičky mě překvapil. Zdál se mi jiný než u Sound Studia 1-X, zvláště v basech. Distortion charakterem připomínal zkreslení, které používá Brian May, nebyl však problém nastavit zvuk jako od MXR nebo klasický fuzz hendrixovského typu. Rozdíl mezi větším Sound Studiem a miniaturou byl hlavně v tenčím tónu. Proč by však měly všechny krabičky hrát stejně? To by byla na světě asi pěkná nuda. Zkoumaný Mini Pak má výrobní číslo MP89-014334, byl tedy vyroben v roce 1989.

Psáno pro časopis Muzikus