Pradědeček Nocaster z dílny bratří Gruchalů - vintage repliky po česku

Pradědeček Nocaster z dílny bratří Gruchalů - vintage repliky po česku
Pradědeček Nocaster z dílny bratří Gruchalů - vintage repliky po česku

Pokud čtete Muzikus pravidelně, Štěpána Gruchalu vám představovat nemusíme. Je pravděpodobné, že pokud jste narazili na články o kytarářích či např. o druzích dřeva použitých při výrobě nástrojů, měli jste tu čest právě s jeho příspěvky. Dnes se ale Štěpán ocitl na opačné straně pomyslné barikády, tedy jako ten zpovídaný. Sám se totiž se svým bratrem Michalem věnuje stavbě nástrojů - zatím pouze jako hodně zapálený amatér, ale tak to nemusí být navždy. Ruční výrobu kytar totiž bere bratrská dvojice opravdu vážně a amatérského na jejich nástrojích není vůbec nic.

Důkazem toho jsou dvě letošní repliky tzv. Nocasterů - tedy Fenderů z roku 1951, kdy firma musela kvůli žalobě společnosti Gretch stáhnout název Broadcaster a ještě nepřišla s dnes proslulým jménem Telecaster. Nocaster tedy můžete vnímat jako „pra-tele“. Asi je zbytečné vysvětlovat, že skutečný vintage Nocaster neseženete. A seženete-li, nezaplatíte. A zaplatíte-li, pravděpodobně se jej budete bát vytáhnout na pódium - vždyť skutečná vintage kytara je jako mistrovský obraz a v majitelích zpravidla vzbuzuje podobné pečovatelské sklony. Pokud po podobném nástroji vaše srdce přesto touží, můžete si za necelé tři tisíce dolarů pořídit „náhražku“ v podobě Nocasteru z dílny Fender Custom Shop. Většina z nás si však nemůže (či nechce) dovolit ani to. Poslední šancí je tedy šikovný kytarář. Bratři Gruchalovi se do tohoto ambiciózního projektu pustili a výsledkem jsou hned dvě repliky Nocasteru. První z nich je v provedení N.O.S. (new old stock), tedy „jako nový“, druhý pak relic - uměle „ostaršený“ tak, aby působil dojmem skutečně starého nástroje, který si již prošel nejednou „bitvou“. A protože vintage repliky nejsou u nás zrovna běžnou záležitostí, jal jsem se svého kolegu Štěpána bombardovat otázkami. Zajímal jsem se o detaily výrobního procesu, ale také o jeho názory na stavbu vintage replik či na nástroje obecně.

 

Technická specifikace

G & G ’51 Nocaster Relic

tělo: swamp ash (jeden kus)

krk: vlnkovaný javor, skunk stripe - brazilský palisandr

snímače: Fender Custom Shop ’51

hardware: Fender vintage brigde aged, Kluson Single-Line Tuners aged, Black Bakelite Pickguard 1-Ply, 2x Calibrated CTS (USA) 250K Solidhaft Pots, Luxe capacitor - 1951-52 C-D .05mfd/150vdcw, Oak Grigsby ST/TE 3-Way Switch

 

G&G ’51 Nocaster N.O.S.

tělo: swamp ash (dva kusy)

krk: americký javor, skunk stripe - ořech

snímače: Fender Custom Shop ’51

hardware: Fender vintage brigde, Gotoh vintage Tuners, Black Bakelite Pickguard 1-Ply, 2x Gotoh 250K Pots, DiMarzio 3-Way Switch

 

Říkáš, že stavba kytar je pro tebe a tvého bratra spíš koníčkem - jak ses k takovému koníčku vlastně dostal? Do stavby podobných nástrojů se nemůže pustit jen tak někdo. Musíš mít mnoho zkušeností s prací se dřevem a další řemeslné dovednosti. Jak jsi přišel k nim?

Ano máš pravdu, člověk, který hodlá koketovat se stavbou hudebních nástrojů, musí alespoň částečně zvládat několik řemesel. Proti lidskému odhodlání, radosti a čistému nadšení pro věc, však není překážek dostatečně velkých. Všechno začalo někdy v roce 2003 prostou myšlenkou. V továrních nástrojích, na které jsme v té době hráli, jsme začali spatřovat značné výrobní kompromisy. Proč se tedy nepokusit postavit vlastní nástroj s důrazem na výběr kvalitních materiálů? Samozřejmě cesta byla klikatější, než jsme předpokládali, a mnoho našich „nástrojů“ bylo vyzářeno v podobě tepelné energie. Ještě téhož roku vznikl první nástroj - sedmdesát milimetrů silný a šest kilogramů vážící Les Paul. Přestože kytara nebyla synonymem estetické dokonalosti, dodnes na ni aktivně hraji a vděčím jí nejen za silnou skoliózu. Pomalu se blížíme ke druhé desítce vyrobených nástrojů a věřím, že zpracování i zvukové kvality stouply, to ale posuďte sami...

 

Věděli jste od začátku, jaké nástroje se budete pokoušet replikovat, nebo jste se rozhodovali mezi více variantami? Jak padla volba na Nocaster?

Asi nemá velký smysl stavět repliku relativně dostupného nástroje. Rozhodli jsme se tedy pro naprostý archetyp, jehož originální předlohu si nemůže dovolit běžný smrtelník. Pokud snad ano, nepředpokládá se, že by na takový nástroj dokonce i hrál. Právě rané kusy z 50. let jsou definicí toho, co Telecaster znamená. Pokud po něčem takovém člověk zatouží, je odkázán právě na jejich repliky.

Pradědeček Nocaster z dílny bratří Gruchalů - vintage repliky po česku
Pradědeček Nocaster z dílny bratří Gruchalů - vintage repliky po česku

Postavili jste dvě varianty - uměle opotřebenou Relic verzi a „jako novou“ N.O.S. variantu. Pokud bys musel volit, který z těchto přístupů je ti bližší u kopií starých nástrojů?

Fenomén „relic“ je z hlediska racionálního myšlení nutné označit za deviaci nebo minimálně poruchu preference. Jedná se zcela jistě o patologický stav mysli. Bohužel jsem tímto postižen také. Jestliže bylo velmi náročné dovést nitrocelulózový lak, tzv. „v ruce“ k rovině a lesku (zároveň aby jeho mocnost nepřesáhla pár desetin mm), nedá se to srovnat s tím, co vyžaduje autenticky působící relic zpracování. Mnoho povrchů bohužel i z Fender Custom Shopu nepůsobí příliš věrohodně. Někteří menší výrobci, kteří se replikami zabývají v USA, umí opravdová kouzla. Často se ale stává, že kvalita zpracování nástrojů běžně prodávaných zdaleka neodpovídá těm „reklamním“ fotografiím, které známe z webových prezentací. Nocaster byl našim prvním pokusem o relic povrch v takovémto rozsahu - od uměle „zestařeného“ hardware, přes popraskaný lak, proleštěná místa až po menší či větší oděrky a zašpinění. Samozřejmě s výsledkem nejsem spokojený na sto procent, chtělo by ještě zapracovat na větším zmatnění a zašpinění laku. Obě cesty mají něco do sebe, N.O.S varianta působí zase svěže a radostně.

 

Měl jsi někdy v ruce skutečně starý Telecaster či dokonce Nocaster?

Zahrál jsem si na několik Telecasterů ze 70. let a měl jsem v ruce i nástroj z konce let šedesátých. Bohužel s Telecasterem z počátku padesátek jsem zatím neměl tu čest, ale minimálně jeden kus v českých zemích je. Mnoho ’70s telat hraje skvěle. Myslím si, že změny v technologických postupech jejich zvuk ovlivnily méně než u Stratocasterů. Zvuk ranných Telecasterů z 50. let je však někde jinde. Swamp ash, masivní krky, tehdejší konstrukce snímačů a materiál magnetů v podstatě odešly s léty padesátými. Frekvenčně jsou položeny hodně ve středech, u kobylkového snímače je to nejmarkantnější, signál je slabý, zvuk je měkčí a mohutnější. O dvacet let mladší sourozenci už více koušou, bodají a zvoní. Doporučuji na YouTube zhlédnout videa, kde Jim Weider prezentuje skutečné ’50s Telecastery. Otázkou zůstává, do jaké míry se může takovému zvuku replika přiblížit. Stáří magnetů nebo to, že se na nástroj šedesát let hraje, zřejmě nenasimulujeme.

 

Je u tebe při stavbě vintage repliky důležitější kosmetická stránka věci nebo zvuk a pocit ze hry? Jinými slovy - je důležitější, jak se na nástroj kouká, nebo jak se na něj hraje?

Úzkostlivé dodržení vzhledové stránky nástroje je důležité, abys kytaru mohl nazvat replikou. Na prvním místě je ovšem zvuk.

 

Pokud bys měl vybrat jednu fázi výroby, kterou považuješ za opravdu náročnou, která by to byla?

Konkrétně u těchto nástrojů jsme poprvé museli technicky zvládnout starou konstrukci výztuhy krku. Jedná se o klasický „drát“ vložený zezadu do krku. Dno drážky pro výztuhu není ovšem rovné, ale krkem prochází jako určitý rádius. Tuto metodu dnes už mnoho výrobců nepoužívá. Samozřejmě se dá použít i moderní výztuha a vložit ji také zadem, přičemž by byl skunk stripe jen o něco delší. Chtěli jsme to ale provést opravdu postaru.  

 

Bylo těžké najít vhodné kusy dřeva? Jak dlouho dotyčné kusy schly?

Lehký bahenní jasan - swamp ash, je dřevinou rostoucí v USA, čili jste odkázáni důvěřovat informacím, které vám poskytne nebo neposkytne obchodník. Ten je ve většině případů jen prostředníkem. Nemáte mnoho šancí na naprosto přirozeně sušené dříví narazit. V lepších případech bylo dříví vytříděno a určeno pro stavbu hudebních nástrojů již po těžbě nebo po rozřezání a následně sušeno s tímto ohledem, tedy částečně přirozeně a šetrně uměle dosušováno. Při výběru konkrétního kusu dřeva dám také hodně na intuici. Sehnat  blok z jednoho kusu na výrobu těla byl problém. Krky jsou vyrobeny s přirozeně sušeného javoru (u Relic - evropský vlnkovaný javor, u N.O.S. - americký javor). U relic kusu také nalezneme skunk stripe, vyrobený z dnes „zakázaného“ brazilského palisandru.

 

Podle mých informací měly modely z roku ’51 pouze dvoupolohový přepínač. Zvažovali jste v rámci autenticity použít právě takový? Pozdější verze měly sice třípolohový přepínač, ale ani ty neumožňovaly použít oba snímače zároveň. Až „moderní“ zapojení takovou možnost skýtá. Jakou variantu jste zvolili vy?

U Stratocasterů to bylo podobně, ale tzv. „fender sound“ je podle mne hodně postaven na mezipolohách. Byla by škoda, se o něj připravit. Stejně tak jsme nepoužili ani tehdejší „blender“ zapojení. Zkrátka se mi to nelíbilo. Je to otázka vkusu, nic co by se nedalo na přání změnit.

 

Jak se tobě osobně hraje na tlusté vintage profily krku a hmatníku?

Zde se dostáváme k jádru věci. Myslím si, že tyto masivní profily krků jsou alfou a omegou zvuku ’50s Fenderů i Gibsonů. Kytara s takto masivním krkem, nebude mít žádné vlky ani problémy se sustainem daleko za dvanáctým pražcem. Nocaster má krk hluboký plných 25 mm, což je vlastně maximum, které přířez krku dovoluje. Přesto se dá krk vyprofilovat tak, aby padnul do ruky. Krk je hluboký, ale poměrně úzký (42 mm na nultém pražci). Krky mají výrazně sražené a zakulacené hrany hmatníku. To například u nástrojů z produkce drtivé většiny českých kytarářů nenajdeme. Na první opravdu masivní krk jsem si zvykl za několik hodin a dnes si na kytaru s „placatým“ moderním krkem vůbec nezahraji.

 

Jaké máš zkušenosti s nekompenzovanými vintage kobylkami se třemi kameny? Mnozí říkají, že u nich nelze dosáhnout dobrého ladění. Jak to vidíš ty?

Ano, tahle konstrukce je značně nedokonalá. Ladění klasického Telecasteru bude vždy otázkou kompromisu. Na N.O.S. Nocaster jsme použili kobylku s klasickými „barelovými“ kameny, ovšem kompenzovanými, a je to o něco lepší.

 

Chtěli byste se v budoucnu výrobě nástrojů věnovat komerčně? Máte představu o cenách, za které byste byli ochotni vyrábět např. právě takové nástroje, jako jsou vaše dva Nocastery?

Není dne, kdy bychom si nepoložili stejnou otázku. Samozřejmě nákup základního technického vybavení (poměrně kvalitní průmyslové horní frézky atd.) vyžadoval nemalou finanční investici a posunul tak koníček do „vážnější“ roviny. Otázkou je, zda je zájem o podobné nástroje v této zemi (případně za hranicemi) dostačující. Stále u nás přežívá poměrně velká nedůvěra v hand made nástroje. V zahraničí je naopak sebemenší podíl ruční práce vnímán jako značný nadstandard. Ale ano, rádi bychom v budoucnu tento koníček povýšili v drobnou živnost. Cena takového Nocasteru by zdaleka nepřesáhla třetinu ceny Custom Shop originálu. Jak sis mohl povšimnout, na hlavici kytary se nenachází ten nejdražší komponent - tzv. Fender decal.

 

Máte už představu o tom, jaký nástroj budete replikovat příště?

Není nutné se úzkostně držet jen replik, momentálně máme za sebou krásný Flying „V“ nebo

osmistrunnou lap steel kytaru. Co bude dál? Třeba nějaký opravdu nekompromisní stratocaster?

Psáno pro časopis Muzikus