Roland Cube-20 - historický test

Japonská firma Roland přišla na konci 70. let s nápadem vytvořit řadu tranzistorových komb v podobě oranžového kvádru, jen o málo většího než vestavěný reproduktor. Design řady Cube se později rozšířil o další barvy a kromě kytarových aparátů se objevily i verze basové nebo klávesové.

Kostky jsou vrženy

Prvním kombem řady Cube byl typ Cube-40 s výkonem 40 W. Na trhu se objevil v roce 1978. O rok později přišly typy Cube-60 a nejmenší Cube-20, který je předmětem tohoto testu. Nejvýkonnější kostka, stowattová Cube-100, spatřila světlo světa v roce 1982. Chorusem vybavené modely Cube-40CH a 60CH se objevily v roce 1983. Za rok je však vystřídala nová série Super Cube, rovněž s výkonem 40, 60 a 100 W. Řadu těchto komb v 80. letech obohatily i klávesové varianty, jako byla stříbrná kostka Cube-60 Keyboard se dvěma kanály, pružinovým reverbem a výškovou hornou. Z klávesové řady je to asi nejznámější model. Byla však škoda ho používat jenom na klávesy, díky čistému zvuku přes něj hrají skvěle i kytary Fender Telecaster! V současné době řada Cube prožívá svoji velkou renesanci, ale to už je docela jiný příběh.

Vzhled a rozměry

Cube-20 je nejmenším kombem ze staré řady. Jeho vnější rozměry jsou 30 x 28,7 x 17 cm, ke kostce má tedy trochu daleko. Aspoň se nosí lépe než hypotetická krychle se stejným poměrem stran. Dominantním prvkem komba je velké logo výrobce a průzvučná tkanina se vzorem čtverečků, tvořených křížícími se světlými vlákny na řídkém černém podkladě. Přední masku se stříbrným rámem drží v rozích čtyři černé vruty. Nahoře má kostka masivní transportní ucho, rovněž černé, stejně jako osm ochranných plastových rohů. Gumové nožky jsou vysoké 13 mm. Potah tvoří krásný vinyl se strukturou kůže. Barvy potahu se u různých sérií lišily. Viděl jsem oranžovou, šedivou, bílou a stříbrnou. Ovládací panel zesilovače je černý s černými plastovými knoflíky. Vzadu nad výřezem pro skládání připojeného síťového kabelu najdeme štítek s výrobním číslem. Udává typové označení, napájecí napětí 240 V a příkon ze sítě 45 W. Výrobní číslo testované kostky je 859080. Zadní deska je mimochodem docela silná a připevněná jen třemi vruty. Váhu má kostka příjemnou, pouhých 7,8 kg.

Panel zesilovače

Je umístěný vzadu a má ovládací prvky přístupné shora. Při pohledu zezadu najdeme na panelu dva vstupní jacky, označené jako Over Drive (psáno přesně takto) a Normal, dále šest knoflíků a kontrolní LED se stříbřitým reflektorem. Knoflíky s velice praktickým svislým vroubkováním mají stupnici číslovanou od nuly do deseti a nápisy Volume, Treble, Middle, Bass, Reverb a Master Vol. Na zadní části panelu najdeme jen sluchátkový konektor (Head Phones, opět perla), krásný kovový vypínač sítě a pojistkové pouzdro. Pojistka se dá vyměnit pomocí šroubováku. Všechno je jednoduché a přehledné.

Konstrukce a osazení

Uvnitř oranžové bedýnky je kromě síťové šňůry schován zesilovač, pružinový reverb a 10” reproduktor s nápadně velkým keramickým magnetem. Reproduktor vypadá opravdu masivně. Zepředu ho zdobí lesklý kovový střed, který je vidět skrz průzvučnou tkaninu. Citlivost měniče s tak silným magnetickým systémem zde vzhledem k menšímu výkonu komba hraje velice pozitivní roli. Vestavěný reverb má poměrně malý tank. Zesilovač je konstruován jako jednokanálový se dvěma vstupy, na prvním a druhém stupni pre-ampu najdeme tranzistory FET typu 2SK117-GR. Výkonový zesilovač komba je osazen párem koncových tranzistorů 2SD526. Signál pro reproduktor prochází přes rozpojovací jack sluchátkového výstupu, při zasunutí konektoru se reproduktor odpojí a hrají jen sluchátka. Podle schématu je v Cube-20 celkem dvanáct tranzistorů, osm diod, jedna LED a jeden integrovaný obvod TA7200P, který slouží jako budič reverbu. Sériovou efektovou smyčku, na rozdíl od čtyřicetiwattového modelu, malá kostka nemá, ale její dodatečná vestavba by jistě nebyla žádný problém.

Jak ta věc hraje

Největší devizou Cube-20 nejsou až tak malé rozměry komba, ale jeho zvuk, na který uživatelé v internetových hodnoceních pějí samou chválu. Přirovnávají kostku k elektronkovému aparátu, zvlášť v režimu overdrive, kdy se kombo chová, jak by od tranzistorového aparátu nikdo nečekal. S tímto postřehem mohu souhlasit. Nemyslím si však, že Cube-20 každého překvapí ohromujícím zvukem, jeho kvality asi nejvíc vyniknou při posazení do kapely. Všechno záleží na tom, čím ho nakrmíte. Nejsou tu digitální efekty a korekce znějí také celkem neutrálně. Při prvním zapojení kytary do vstupu Normal je slyšet, že Cube-20 má spíš kulatější tón, u vstupu s přebuzením se objeví pěkně špinavý crunch. S externími efekty jsem kombo nezkoušel. Vestavěný reverb je schopen sám o sobě zabarvit signál dost výrazně, možná právě proto, že má kratší délku pružin. Velkým plusem je opravdu kvalitní reproduktor. Díky němu hraje kostka pěkně nahlas. Docela tlustý tón se ozve zvláště při zapojení kytary, která má co nabídnout (bývá na ní napsáno Fender nebo Gibson). Na druhé straně, tohle kombíčko nijak nepodpoří horší nástroj. Aparát, na kterém hraje všechno stejně, je však dobrý jen pro prvotní seznámení s kytarou a pak na vyhození nebo vystavení na Aukru s poznámkou „našel jsem to doma, nezkoušeno, bez záruky“.

Závěr a citát

Kostka v barvě pomeranče má něco do sebe. Jako kompromis mezi zvukem a fyzickými rozměry se povedla na jedničku. Připadá mi sympaticky jednoduchá a tak bytelně konstruovaná, že by unesla i váhu muzikanta s nástrojem, pokud by na ní chtěl držet balanc (nezkoušeno). Kvalitní kytaru umí pěkně rozezpívat čistým a plným tónem. Hraje prostě tak dobře, jak vypadá, a tak se není čemu divit, že je předmětem obdivu každého, kdo ví, co to je tahat po klubech dvacetikilová komba. A snažit se pak rozchodit ztuhlé prsty, které by nejradši zbytek večera jen odpočívaly. Sám jsem po dobu angažmá ve skupině OK band hrál na půjčené oranžové kombo Roland Cube-60. Líbilo se mi, tak jsem si o pár let později (1985) koupil Cube-40CH v šedém vinylu s chorusem. Kostku jsem pak důkladně otestoval v Řecku na turné se zpěvákem Pavlem Liškou. Čekalo ji nejen trápení zvukem z kytary, který bylo nutno připodobnit lidovému nástroji bouzouki, ale i šílené vedro, slaný mořský vzduch a vítr, který odnášel noty. Po měsíci, během kterého najezdila tisíce kilometrů na souši i na moři, fungovala úplně normálně a nevzpomínám si, že bych řešil nějakou závadu. Rozloučím se parafrází citátu, který se stal již téměř klasikou: Staré kostky jsou hezké, staré kostky nepatří do popelnice. Staré kostky patří na pódium!

Kombo Roland Cube-40CH se od Cube-20 na první pohled lišilo šedým vinylem, většími rozměry a reproduktorem o průměru 12". Vestavěné efekty typu chorus a reverb měly jacky pro nožní spínač a samostaný výstup. Kombo bylo vybaveno i sériovou efektovou smyčkou a kromě výstupu na sluchátka i možností připojení externího reproboxu. Počet vstupů a ovládacích prvků byl u Cube-40CH stejný jako u Cube-20, s výjimkou dvou přepínačů pro režimy efektů. Výkon 40 W bohatě stačil na většinu klubových a barových pódií nebo do studia.