Roland V-Bass

Roland V-Bass
Roland V-Bass

Už když jsem se blížil k redakci Muzikusu, měl jsem nějaké divné tušení a velký knedlík v krku z toho, co vlastně budu "dělat" za krabičku, a jestli bych neměl pro jistotu raději onemocnět nebo tak podobně. A v prvním patře jsem ho uviděl. Vyrovnavší ztracenou stabilitu jsem utřel čerstvě orosené čelo, sbalil zbytečně nachystaný batoh. Koupil dva lístky do autobusu a vyrazil domů.

 

GK-2B

Začal bych u snímače s MIDI převodníkem GK-2B, který byl součástí vybavení a kde na mne čekala hned první úskalí.

Variabilní snímač, snad jako první konstruován pro 4-6strunné baskytary s možností výstupu každé struny zvlášť, se mi podařilo instalovat s bídou až na třetí pokus u třetího nástroje (ideální Fender Jazz Bass). U těch předešlých se mi prostě nepovedlo vecpat GK nudli mezi kobylku a klasický basový snímač, kde má být správně dle návodu umístěna. Ani při úspěšném nastavení klasického trojúhelníkového převodníku mi už na samotnou hru moc prostoru nezbývalo. Mohl bych doporučit spíše nástroj s větším tělem nebo k tomuhle způsobu snímaní určený. Tyto komponenty byly naštěstí vybaveny krom šroubků také samolepicími foliemi - další vrtné zásahy (toť pokusy z dob dřívějších) by můj nástroj fyzicky a já určitě psychicky nevydržel.

Převodník disponuje třípolohovým přepínačem s možnostmi: Bass, GK snímač, Mix obou, a dvěma víceúčelovými přepínači, s kterými můžeme navolit například funkci ladičky, změny presetů atd. S V-Bass se GK-2B propojuje masivním třináctižilovým kabelem.

 

Konstrukce

Samotná krabice o rozměrech 501 x 303 x 101 mm a hmotnosti cca 5 kg je provedena z docela silného plechu a na kraji pravé strany opatřena neméně odolným expression pedálem. Přesto bych byl během živého hraní při nožním přepínaní presetů asi velice obezřetný. Já volil, maje na zřeteli hlavně cenu nástroje, k jednotlivým atakům raději čisté ponožky.

Nejprve se na V-Bass podíváme z vnějšku. Veškeré připojení a propojení s okolním světem nalezneme na zadním panelu. Takže začneme pěkně zleva doprava. Možností výstupu nám rolandovští konstruktéři nabízí hned několik. Pro připojení přímo k mixážnímu pultu slouží dva (levý a pravý kanál) XLR konektory. Samozřejmě s možností výběru buď mono nebo stereo (malý přepínač vedle konektoru). Hned vedle najdeme vstup pro GK-2B. Další, tentokrát už jackové (6,3 mm), konektory slouží k připojení a k výstupu baskytary s vlastním snímačem, pro čistý, nijak efektem nezpracovaný zvuk. Následují dva výstupy (levý a pravý kanál) pro propojení s aparátem. Pokud bydlíte v paneláku, jistě oceníte i výstup pro sluchátka. Následují vstup pro externí expression pedál a samozřejmě nemůže chybět kompletní MIDI vybavení. Na předním panelu najdeme všechny ovladače nezbytně nutné k práci s přístrojem. Určitě oceníte především (nekonečné) datové kolečko, kurzor a skupinu funkčních kláves, jaké známe z počítačové klávesnice. Ty nám umožní daleko rychlejší a snadnější nastavení.

Celkem dvě stě presetů je rozděleno na sto továrních a sto uživatelských. Ty si můžete libovolně rozdělit do padesáti bank po čtyřech presetech, které můžete přepínat pomocí čtyř spodních pedálů. Vlastní uspořádání simulací a efektů v presetech je přehledně rozděleno do několika sekcí, k nimž se ještě dostaneme. Celá digitální technologie je provedena Rolandem patentovanou technologií COSM, známou řadu let především kytaristům.

Při práci se samotnou krabicí jsem prostě nevycházel z úžasu a okamžitě si ji zamiloval. Ovládání je totiž báječně jednoduché a i polovzdělanec mého typu může bez zbytečného louskání celkem objemného anglicko-německo-japonského manuálu snadno a bez potíží pracovat. Například předchozí namáhavé a dosti nedokonalé usazení MIDI snímače jsem posléze velmi snadno pomocí stisknutí tlačítka GK Setting dal rychle do pořádku.

Včetně citlivosti výstupu a vstupu, menzury a vzdálenosti snímače od kamenů kobylky (samozřejmě vše pro každou strunu zvlášť).

 

Zvuky

Hned z kraje jsem začal obligátním projížděním presetů a zjistil, že tudy asi cesta nevede. Zvuky jsou totiž krásné a inspirativní a nebyl problém zamrznout hned u těch prvních na několik hodin. Takže jsem to zkusil úplně od začátku a to výběrem virtuálního nástroje. Zdůrazňuji opět velice jednoduchou a intuitivní obsluhu, pomocí datového kolečka jsem mohl rychle a bezpečně přeskakovat z Fender Precision na Rickenbackera 4001, "housle" Paula McCartneyho a spoustu jiných včetně parádního grafického vyobrazení na velkém a výrazném displeji. Mně osobně se jako nejzdařilejší jevily zvuky Fender Jazz Bass active a MusicMana StingRaye.

Neměl jsem sice možnost vyzkoušet mašinu v kvalitním profi-studiu (koncertní využití virtuálního nástroje mi připadá poněkud tristní), ale v případě "nouze" by našla určitě své uplatnění. Také se zde nabízí možnost smíchaní poměru zvuku s barvou vlastního nástroje.

Přístroj umí také snímače všech předvoleb nástrojů všemožně měnit (S za HB), posouvat a kdoví co ještě. Syntetické zvuky ohodnotí asi každý dle svého vkusu zvláště. Maximálně příjemné a věrné mi připadají barvy moogů a oscilatorů a la Joe Zawinul ze 70. let, korespondující se současným boomem těchto vintage nástrojů.

Při použití pražcové basy ke hře kontrabasových simulací byla věrohodnost samozřejmě o něco menší, také mi trochu trvalo přizpůsobit se odlišné dynamice nástroje, která většinou fungovala v jakýchsi třech až čtyřech úrovních.

Jako způsob snímaní máme zde hned tři možnosti a to: magnetický snímač (S, HB), piezo kobylku i mikrofon s nastavitelnou vzdáleností. Mně osobně byl nejbližší výsledný zvuk s použitím mikrofonů s větší vzdáleností (opět skvělá grafika).

Takže jestli chce někdo znít na své demo nahrávce třeba jako Ray Brown, je toto také jedna z cest.

Virtuální aparatury jsem projel už jen zběžně. Celkem jasně rozlišitelné byly typy SWR SM-400, Trace Elliot, Acoustic 360, Ampeg SVT (můj oblíbený) a spousty jiných. Každý aparát má samozřejmě korekce odlišné (tak, jak je známe z originálu). Navíc se zde nabízí i výměna a připojení odlišných boxů s různými osazeními reproduktorů. Pokud jste již vlastníkem kvalitní aparatury a jste s ní maximálně spokojeni, klidně si můžete všechny simulace vypnout. Což je u některých podobných výrobků někdy problém (např. Line 6, J-station atd.)

Další sekcí procesoru jsou efekty. Celkem logicky se nám jako první nabízí snad ten nejvyužitelnější a to kompresor/limiter s klasickými korekcemi. Díky velkým možnostem rozsahu nastavení komprese je asi na každém, jak s ní kdo naloží. V této sekci také nalezneme samozřejmě již standardní vybavení efektových procesorů, jako jsou Wah a Auto Wah, ekvalizér atd. V široké škále zkreslení najdeme simulaci klasických pastiček, jako jsou Big Muff od Electro-harmonix, marshallovský Guvnor, Boss OD-2 atd. Celkové uspořádaní a nastavení efektů je v celku shodné s procesorem GT-6B (viz test Muzikus 6/2002). Já se nechal unášet spíše těmi lehkými, ale i milovník hutných syntetických kresličů, jak je známe třeba u kytar Pantery, si určitě přijde na své. (Vyzkoušel jsem to i s harmonizérem a to bylo už opravdu maso.) Inteligentní harmonizér najdeme v sekci modulačních efektů spolu například s chorusem, flangrem, vibratem, pitch shifterem. Obzvlášť bych vyzvednul kvalitu delayů a reverbů, která patří u této firmy snad již k tradici.

 

Závěr

Samotná využitelnost a hlavně účelovost přístroje může být s přehlednutím i k ceně více než sporná. V každém případě se jedná po všech stránkách o špičkový výrobek (navazující na kytarový VG-8), jehož kvality ocení buď rozmarně movití nebo experimentálněji zaměření kolegové. Také u tvůrčích typů vlastnících svá domácí studia má určitě své místo. Ono shánět a posléze se učit třeba na harfu kvůli jednomu tracku nemusí být zrovna jednoduchou záležitostí. Jedinou nevýhodu a nebezpečí bych viděl v jeho dokonalosti. Nesmí se prostě stát, že bude lepší než vy. Například v tom, že tóny, dříve polykané a nečitelné, jsou najednou tak krásně slyšet. Že i nedostatky např. pravé ruky jsou jakoby mávnutím kouzelného proutku kdesi v zapomnění. Takže pozdější preludování oblíbených licků by mohlo být pro každého s rolandovou absencí mírně stresujícím zážitkem. Ona totiž práce s V-Bass je "práce na celý úvazek" a stokrát omletá fráze "méně znamená více" je nabíledni.

 

Info:

P. S. V-Bass je signován skvělým Alainem Caronem, jehož alba všem vřele doporučuji k poslechu a díky nimž snad i větší představy o zvuku a využití V-Bass docílíte.

V-Bass je basový syntezátor s modelingem a efektovým procesorem pracující v technologii Cosm. Ceny: V-Bass 39 890 Kč a GK-2B 5250 Kč.

Plus:

snadná ovladatelnost

kvalita zvuku

skvělá grafika

Mínus:

snad jen cena

Psáno pro časopis Muzikus