Šestnáct koncertních kilogramů

Šestnáct koncertních kilogramů
Šestnáct koncertních kilogramů

U Yamahy se nespí. Ani na růžích, ani jinak. Každý rok můžete s jistotou čekat, že se něco stane a další novinky jsou na světě. V tomto případě se podíváme na jedno digitální stage piano, které na první pohled nešokuje, ba jeví se až příliš jednoduché. Ale jen do chvíle, než si vezmete do ruky (tentokrát nezbytný) manuál - který nicméně nemá ani 30 stran v každém ze čtyř jazyků - a začnete v něm listovat.

 

Přerostlá hračka

Pamatujete se na dětská pianka v hračkárně, která měla cca tři oktávy, jediný zvuk, dvě - tři tlačítka a baterii? Uměla hrát jedinou barvu, chemickou až běda, ale o to tu vlastně vůbec nešlo. Jeho šasí bylo poměrně bytelné, jednobarevné, později více. Tak jestliže si představíte toto rádoby piano v barvě béžovo-stříbrné a přimyslíte si plnou klaviaturu 88 kláves, velmi citelně se přiblížíte designu P-60. Jednodušší panel si snad už ani nelze vymyslet! Jsou na něm totiž všehovšudy tři ovládací prvky - tahový potenciometr pro hlasitost - zleva doprava, tlačítko Demo pro spouštění padesáti demo songů a deseti předváděcích melodií, pro každou barvu jedné. Třetím prvkem je tlačítko Voice, kterým se přepínají barvy (Grand Piano, El. Piano, Harpsichord, Vibraphone, Church Organ a Strings). Kromě Vibraphone a Strings jsou barvy ve dvou variantách. Použitelný efekt je Reverb, jehož hloubku a intenzitu lze nastavit. Vyjma průsvitného stojanu na noty, který je v ceně, nic víc ani na panelu ani kolem něj prostě není. Yamaha evidentně razí současný trend maximálního zjednodušování. Jak jsem podotknul, manuál je nezbytný, z jednoduchých popisek nad některými klávesami zdaleka nepochopíte, co vše P-60 vlastně umí, a není toho nijak málo. Ostatně, popisky zdaleka nepopisují všechny zúčastněné klávesy a jejich funkce. Zmíněný trend je poměrně chytrý, má jen jedinou nevýhodu, že si musíte řadu věcí pamatovat, anebo popsat poznámkami tu pěkně stříbrnou a prázdnou plochu panelu před vámi... Otázkou zůstává, co je logičtější. Ale on je vždycky někdo spokojený a jiný ne, že ano. Podstatou systému "skrytých kombinací", jak jsem si jej interně nazval, je použití přesně definovaných kombinací 2-3 kláves pro vyvolání specifické funkce. Stejný trend používá např. i firma Casio u digitálního piana PS-20, testovaného v lednovém čísle, ovšem zdaleka ne v takové míře, jako zde Yamaha.

Polyfonie P-60 je 32 hlasů, což při sustainu můžete postřehnout. Na zadním panelu to vypadá nemlich tak jako na panelu, totiž najdete tam pouze vypínač, zdířku pro zdroj (v ceně), vstup pro sustain switch (v ceně), univerzální výstup pro sluchátka a MIDI In/Out. Toť vše! Místo přepínače sustainu lze použít volitelný pedál, který si ovšem musíte dokoupit. Na zadním panelu jsou po obou stranách také širokopásmové oválné reproduktory (2 x 8 W a 12 x 6 cm), které zní dostatečně silně. Pokud vám tento zvuk nestačí, můžete vyvést zvuk piana ze sluchátkového výstupu do libovolného audio zesilovacího externího zařízení. A jaká je celková hmotnost? 16 kg, což u nástroje s kladívkovou mechanikou není žádná vražda, právě naopak.

 

Pár slov k barvám

Yamaha jde cestou zkvalitňování AWM Dynamic Stereo samplů a v tomto nástroji nabízené barvy jsou výhradně orchestrální. Např. akustickému pianu, které má dvě verze, stálo vzorem mistrovské koncertní křídlo, je samplováno metodou tzv. dynamického samplingu, tedy intenzita úhozu rozhoduje o tom, který vzorek bude vlastně zahrán. Tato barva je vhodnější pro klasické klavírní kusy a vskutku, celá klaviatura zní velmi realisticky, stačí přivřít oči a představit si před sebou to křídlo. Velmi působivé jsou zejména basy, jejichž hustota a síla již značně připomínají samply mých oblíbených pián Kurzweil Mark. Piano 2 se liší jen tím, že je přidán Bright Reverb, je tedy zvuk o dost jasnější a stříbrnější, zvonitější, takže toto piano se hodí mnohem více do popu, jazzu a moderních stylů. Yamaha má svou tradici v elektrických piánech, resp. její FM syntetické piano z DX-7 vešlo do dějin (my pamětníci upustíme drobnou slzu). A proto má i zde své neodbouratelné zastoupení. A sice jako El. Piano 1. Intenzivnější úhoz se projeví typickým zazvoněním na špičce samplového "ledovce" FM piana Yamaha.

El. Piano 2 je pak typické piano s kovovými plátky, typu Rhodes, jak je všichni známe. Pokud se týká barev Harpsichord, které jsou rovněž dvě, nutno říci, že Yamaha dává přednost klasickému nástroji Harpsichord před Cembalem, který je sice v našich krajích častější a známější, ale obecně vzato, v barokní době, odkud oba nástroje pochází, si byly zcela rovny. Pro hráče na nástroj Yamaha, jako je např. P-60, to znamená, že musí počítat s barvou mírně temnější, zemitější a méně zřetelnou, posazenou o něco více do hutnějších sfér. Naopak např. firma Roland sází jednoznačně na zvuk cembala, který je zřetelnější a jasnější, jakoby na tenčích strunách, takže akord, zahraný na rolandí "harpsichord" zní mileji, šířeji, sympatičtěji. Nicméně, oba harpsichordy na P-60 znějí velmi dobře, hrajete-li touto barvou, klávesy nereagují na intenzitu úhozu, zní stále stejně, což je logické. Barva Harpsichord 2 se liší tím, že zní současně i tón o oktávu vyšší, čímž je jaksi suplována cembalová jasnost, takže tato barva zní výše a připomíná cembalo mnohem více. Vibraphone zní skvěle, včetně typického pomalého Tremolo efektu. Obě barvy Church Organ jsou vzaty z klasických chrámových varhan, u barvy 1 zní tři základní rejstříky (jak se říká barvě zvuku u píšťalových varhan) - 8', 4' a 2', tedy zní flétnové barvy píšťal, dlouhých 8, 4 a 2 stopy, přičemž čím kratší píšťala, tím vyšší tón, samozřejmě. V tomto případě zní tentýž tón třikrát, v oktávách. Tato barevná kombinace je vhodná pro reprodukci jednoduchých, resp. zvukově nenáročných, klidnějších varhanních skladeb typu Preludium, Nocturno, apod. Naopak barva 2 je již poskládaná z více rejstříků, takže odpovídá jemnému Plenu (tedy barvě, která u klasických varhan již zahrnuje většinu použitelných rejstříků. Jen pro vaši informaci - jsou-li zapnuty úplně všechny rejstříky a jejich kombinace, pak hovoříme u píšťalových varhan o tzv. tutti). Barva Church Organ 2 je tedy vhodná pro komplexnější varhanní kompozice a skladby. Typickým a notoricky známým příkladem budiž Bachova Toccata a fuga d-moll. Obě varhanní barvy zní velmi pěkně, je znát, že samplovány byly na kvalitním varhanním nástroji. Také zvolená barva varhan automaticky vypne dynamiku kláves a zní pořád stejně. Barva Strings je samplována s větším smyčcovým orchestrem, tedy nejsou to typicky syntetické elektrické smyčce, ale naopak klasické smyčcové nástroje ve větším hudebním tělese.

Všechny barvy P-60 je možno vrstvit, což se zde nazývá Dual režim. Kterékoliv dvě barvy mohou znít současně. Jak jsem již poznamenal, u harpsichordu a varhan je nutné pamatovat, že je vypnuta dynamika kláves.

 

Skryté kombinace

Jak jsem uvedl, je většina nastavení prováděna pomocí kombinací 2-3 kláves stisknutých současně, nebo v těsném sledu. Uvedu několik typických příkladů použití skrytých kombinací pro nastavení určitých hodnot.

1) Transpozice se provádí následovně: stisknete současně klávesy A velké a Cis malé. K tomu nutno stisknout některou z kláves v rozmezí Fis 2 a Fis 3, které určují počet půltónů transpozice - C3 je při tom normální výška tónu. Od ní směrem vpravo klávesy určují zvýšení o daný počet půltónů, směrem vlevo snížení (počet kláves = počet půltónů).

2) Ladění v rozmezí 427,0-453,0 Hz. Standard je 440,0 Hz. Krok ladění je 0,2 Hz. Provádí se takto: pokud chcete zvýšit ladění, podržíte současně klávesy A velké a H velké, k tomu stisknete kteroukoliv klávesu mezi C3 a H3. Každý takový stisk provede zvýšení ladění o 0,2 Hz. Naopak pro snížení podržíte klávesy A velké a B velké. Vše ostatní je stejné. Pro návrat na standardní výšku ladění stisknete současně všechny tři klávesy - A velké, B velké a H velké. Pozoruhodné, viďte? Podobně se provádí řada dalších nastavení, včetně MIDI.

 

MIDI funkce

Konektory MIDI In a Out jsou k dispozici na zadním panelu, takže zbývá jen určit, na kterém kanálu se bude komunikovat a podobně. I pro MIDI nastavení podržíte klávesy A velké a Cis malé. K tomu pak stisknete příslušnou klávesu v rozmezí C1-E2 (1-16) pro určení kanálu pro vysílání a C4 - E5 pro příjem. Další funkce k nastavení jsou např. Local Control On/Off, Program Change On/Off či Control Change On/Off.

 

Koneckonců

Nekupujte zajíce v pytli, ale zajděte si je vyzkoušet. Piano P-60 je vhodné ke cvičení do domácnosti, pakliže netrváte na "nábytkové" verzi svého piána. Musíte ale počítat s nižší polyfonií. Na Rachmaninovo Preludium Cis moll to holt stačit nebude. Na většinu ostatních skladeb a na drilování stupnic však ano. Kladívková klaviatura má nepatrně nižší zdvih než reálné piano i než některá další digitální piana, včetně konkurenčních výrobků, což však není ani podstatné ani na závadu.

 

Info:

Yamaha P-60 je digitální stage piáno s kladívkovou mechanikou. Cena je 32 990 Kč.

Plus:

samply reálných klasických nástrojů

možnost nastavení reverbu

nižší hmotnost

Mínus:

přílišné zjednodušení ovládání

nízká polyfonie

jediný efekt

Psáno pro časopis Muzikus