Vintage VEC 1400N - celomasivní elektroakustický dreadnought

Vintage VEC 1400N - celomasivní elektroakustický dreadnought
Vintage VEC 1400N - celomasivní elektroakustický dreadnought

Tak se mi dostal do ruky elektroakustický dreadnought od firmy Vintage. Jedná se o kytaru čínské výroby - spíše vyšší model od levné značky. To je často poměrně dobrá kombinace. Ve svých recenzích i mimo ně často bojuji proti snobizmu, který je ve světě hudebního vybavení tak častý. Právě proto jsou mi modely jako tento sympatické.

Vždy se při používání kvalitních nástrojů od levnějších značek těším, jak nad nimi snobové se svými Martiny či Taylory budou ohrnovat nos - do té doby, než je uslyší. Jedná se tedy v tomto případě o kytaru, která snobům zavře pysk? Tak jednoznačné to není. Než se na toto téma pěkně rozepíši, protokol mi velí poskytnout vám stručný popis, s čím že máme tu čest.

 

Jak jsem již napsal, jedná se o elektroakustiku typu dreadnought (někteří stále ještě používají prazvláštní termín „westernová kytara“) s výřezem pro přístup k vyšším polohám. Kytara je to celomasivní se svrchní smrkovou deskou. Zadní deska i luby jsou mahagonové. Značky na palisandrovém hmatníku jsou abalonové (přírodní perleť), stejně tak rozeta. Perleť najdeme i v lemování korpusu, což dodává nástroji spolu s ornamentální značkou dvanácté polohy nádech luxusu. Celkově tato kytara mému oku lahodí, jen si asi nikdy nezvyknu na slovo „vintage“ jako název firmy vyrábějící levnější nástroje. Řemeslné zpracování je ve srovnání s většinou čínských produktů na opravdu slušné úrovni, neduhy typu „přetékající lepidlo“ se nekonají a díly na sebe pasují perfektně. Zlacené mechaniky Grover slibují slušnou stabilitu ladění, žádný no name.

 

Kytara je osazena elektronikou Fishman Presys Blend. Její součástí je piezoelektrický snímač Fishman Sonicore v kobylce, jehož signál lze v libovolném poměru míchat s malým kondenzátorovým mikrofonem. Ten je umístěn ve spodní části předzesilovače, který lze vyklopit pro přístup k baterii a rovněž k trimru pro nastavení základní hlasitosti mikrofonu. Systém je vybaven jednoduchou ladičkou, která není bůhvíjak přesná, ale naladíme podle ní rychle a to je na pódiu zásadní. Třípásmový ekvalizér byste jistě čekali, stejně tak ovládání hlasitosti. Příjemným doplňkem je Notch ´Filter pro potlačení frekvencí nejnáchylnějších ke zpětné vazbě, pomoci v tomto ohledu může i otočení fáze pomocí příslušného tlačítka. Obzvláště důležitý je potenciometr pro nastavení poměru mezi piezosnímačem a mikrofonem.

 

Nudný popis jsme přežili, teď k tomu, o co tu skutečně běží. Kytara se ke mně dostala s výborně seřízeným dohmatem a dobře ladící - to, jak možná tušíte, není samozřejmost. Pohodlí hry tedy bez připomínek, můžeme se proto zaměřit na zvuk. Musím se přiznat, že akusticky pro mě byla kytara nejprve mírným zklamáním. Snad za to částečně může i fakt, že estetický dojem byl na jedničku a očekávání byla poměrně vysoká. Zvuk nástroje je posazen jednoznačně do vyšších frekvencí. To samo o sobě nemusí vadit. Nejvyšší struny však vykazovaly mírně „plechový“ nádech, tak dobře známý z většiny (ale ne všech!) levnějších akustických kytar. Množství basů mi přišlo přiměřené, osobně nemám příliš v lásce přebasované kytary a toto rozhodně není jedna z nich. Co mi však chybělo nejvíce, jsou bohatší středy. Zde je však potřeba udělat krok zpět a uvědomit si, že se jedná o novou (a tedy „nevyhranou“) celomasivní kytaru. Některé masivy potřebují měsíce i roky, než se patřičně rozehrají - změna ve zvuku je to často poměrně dramatická. Nevyhranosti je možno přičíst i slabší reakci na dynamiku hry. Opravdu kvalitní nástroj snese i razantnější hru a při silnějším úderu pravou rukou se zvuk patřičně „otevře“. Zde se začne spíše mírně „dusit“ a komprimovat ne zcela žádoucím způsobem. Opakuji - je docela pravděpodobné, že by se z této larvy mohl po několika stovkách hodin hry vylíhnout opravdový motýl. Při jemnější hře je zvuk příjemný a poměrně vyrovnaný již teď.

 

Nezapomínejme však: jedná se o elektroakustickou kytaru a „zapojený“ zvuk je stejně důležitý jako ten akustický. V této oblasti mám pro vás mnohem více dobrých zpráv. Už samotný fakt, že elektronika je „dual-source“, tedy kombinuje dva zdroje snímání, slibuje příjemný zážitek. Moje zkušenost s nejrůznějšími druhy snímání je totiž jednoznačná - každý typ snímače má své jasně slyšitelné nevýhody a až kombinace více druhů umožní přiblížit se k oné „akustičnosti“, která nám při hraní do linky vždy do určité míry schází. Jistě vám nemusím vysvětlovat, že neexistuje snímač, který by zvuk akustické kytary podal tak, jak zní našemu uchu „nasucho“. Vždy se jedná o zvukový kompromis a jedinou otázkou zůstává, zda je přijatelný. Piezoelektrické snímače v kobylkách příliš „prskají“ a někdy zní až „umělohmotně“, magnetické snímače mají pro mnohé příliš „elektrický“ zvuk, nejrůznější polymerové snímače vrchní desky zní často nevyrovnaně a interní mikrofony jsou příliš středové a náchylné ke zpětné vazbě. Všechny metody snímání však mají také své přednosti a vhodná kombinace dokáže tyto výhody akcentovat. Piezoelektrický Fishman Sonicore v testovaném nástroji je poměrně klasický kobylkový snímač se všemi neduhy i přednostmi.

 

Tak jako ostatní podobné modely, zní i tento poměrně slušně při nižší intenzitě úderu, agresivnější hra však ihned odhalí, že se jedná o piezosnímač - zvuk získá mírně nepřirozený prskavý atak. Celkově bych zařadil Sonicore mezi zdařilejší kobylkové snímače a obzvláště pokud hrajete spíše jemněji, budete jistě spokojeni. Přesto však zvuku chybí určitá „plasticita“ - až do té doby, než začnete přimíchávat zabudovaný mikrofon. Ten zní pochopitelně mnohem „akustičtěji“, to jistě překvapí málokoho.

 

Sám o sobě je však použitelný jen omezeně - především kvůli tendenci ke zpětné vazbě, ale i z důvodu přílišného důrazu na středové frekvence a určitou zvukovou „dutost“. Ani zde se překvapení nekoná. Důležité však je, zda je možné najít „sweet spot“, tedy nastavení, které (vašim uším) zní opravdu dobře. A to mi k mé radosti příliš práce nedalo. Při hraní na vyšší hlasitost musíme být se zapojením mikrofonu poměrně opatrní právě kvůli vazbě - pokud máte s interními mikrofony zkušenost, jste na podobné chování jistě zvyklí. Naštěstí ale stačí mikrofon přimíchat jen málo a zvuku to hodně prospěje. A pokud se octnete v opravdu hlučném prostředí, můžete se přeci jen spolehnout pouze na piezosnímač a zvukově to „přežijete“. Celkově na mě „zapojený“ zvuk udělal dobrý dojem a v tomto ohledu Vintage VEC 1400N rozhodně patří mezi to lepší, co za podobné peníze seženete.

 

Přijdou tedy kvůli tomuto nástroji firmy Taylor či Martin o zisky? Něco takového bych si rozhodně tvrdit netroufl. Vzhledem k ceně ale tak jako tak podobné srovnání není fér. Kytara je to beze sporu kvalitní a neváhal bych ji doporučit komukoli, kdo hledá cenově dostupnou elektroakustickou kytaru pro živé vystupování. Jak jsem již zmínil, nedostatky zvuku „nasucho“ se dají přičíst tomu, že kytara není patřičně „zajetá“ - při koupi nového celomasivu vždy tak trochu kupujeme zajíce v pytli. Pokud tedy sháníte novou elektroakustiku a máte na ni přibližně patnáct tisíc (v tomto případě 14 990 Kč), rozhodně vám doporučuji, abyste Vintage VEC 1400N zařadili do výběrového řízení.

Info:

Vintage VEC 1400N je celomasivní elektroakustická kytara typu dreadnought s výřezem a elektronikou Fishman Presys Blend. Její cena je 14 990 Kč.

 

Plus:

- kvalitní řemeslné zpracování

- celomasiv

- dual-source elektronika používá kromě piezosnímače i mikrofon

- velmi dobrý zvuk při hraní do linky

 

Mínus:

- „nasucho“ nástroji nesvědčí agresivnější hra, zvuk by mohl být dynamičtější

- mírně „plechově“ znějící vyšší struny - opět pouze nasucho

Psáno pro časopis Muzikus