Dalším zajímavým kontrolérem, který na nástrojích bohužel moc často nenajdeme, je vektorový joystick. Objevil se v 80. letech jako zásadní ovládací prvek u tzv. vektorové syntézy, která byla založena na statickém či dynamickém ovládání poměru mezi až čtyřmi zdroji zvuku, k čemuž se ideálně hodil právě joystick. Toto ovládání zvuku můžeme vidět na nástrojích Prophet VS, Roland D50 (i když to nebyl nástroj s vektorovou syntézou, přesto využil ovládání zvuku joystickem), Yamaha (SY22, TG33) a zejména Korg (WaveStation), na jehož novějších nástrojích (Oasys a Kronos) se firma k použití vektorového joysticku potěšitelně vrátila. Je škoda, že výrobci neimplementují tento kontrolér častěji, zejména by se hodil na univerzálních MIDI řídicích klaviaturách... Prakticky vzato po MIDI stránce, vektorový joystick může vysílat hodnoty dvou kontrolérů (osy X, Y), a to i zároveň. To nabízí teoreticky spoustu možností.
Nejtypičtějším použitím bude zřejmě použít každou z os na ovládání poměru mezi dvěma zvuky, čímž docílíme stejného účinku jako na vektorových syntezátorech. Pokud dáme páčku do polohy úplně nahoru, dolů, doprava nebo doleva, bude nám znít jen jeden zdroj zvuku. Jakákoli jiná poloha bude už kombinací určitého poměru zvuků, páčka přesně uprostřed znamená, že každý ze čtyř zvuků tvoří čtvrtinu celkového zvuku. Pro rychlé příruční přepínání zvuků tímto způsobem je joystick nedostižný. Můžeme ale i najít mnoho jiných způsobů použití, pro které zřejmě budeme muset více experimentovat s MIDI, protože nástroje s joystickem většinou bohužel nenabízí možnost přiřadit osám X a Y jakékoli číslo MIDI kontroléru (prakticky řečeno, využijeme to zejména při ovládání softwarových nástrojů, které dokážou být v tomto flexibilnější). Zásadně důležité je uvědomit si, že největší výhodou joysticku je ovládání hodnot dvou kontrolérů zároveň. Nabízí se tak tyto možnosti:
1) Osa nahoru/dolů hlasitost a osa doleva/doprava panoráma. Poměrně triviální, ale elegantní a účinné řešení, které na speciální efekty s využitím sterea může fungovat velmi dobře.
2) Osa X poměr suchého/procesovaného signálu u jednoho efektu a osa Y totéž u druhého efektu. Takto můžeme dělat zajímavé změny, které využijí vzájemné doplňování dvou hodnot.
3) Kombinace obou předchozích postupů - osa X pro poměr mezi dvěma zvuky a osa Y pro poměr mezi dvěma efekty.
4) Osy X a Y využít pro rozlaďování (hrubé či jemné ladění) oscilátorů. Zajímavá alternativa tomu, co jsme probírali v minulém díle, snad s výhodou lepšího vizuálního „přehledu“.
5) Osa X ovládá jeden segment obálky (např. náběh), osa Y jiný (např. doznění). Můžeme takto hudebně využít i „vizuální symetrii“ joysticku, pokud jdeme páčkou diagonálně - při ubírání jednoho parametru se zároveň druhý přidává... atd.
