4/2014

Editorial

  • Každoroční žni novinek v Evropě na poli hudebních nástrojů máme za sebou. O víkendu skončil hudební veletrh Musikmesse a s ním i světlařský a zvukařský Prolight + Sound. Tradice této výstavy ve Frankfurtu nad Mohanem se zdá neotřesitelná a osobně si myslím, že je to dobře. Výstavnictví jako takové nemá teď lehké živobytí, neboť síť sítí zasahuje do všech oblastí našeho života a snaží se někdy dost drsně přebrat aktivitu. Třeba o slavné počítačové výstavě Invex, která skončila před lety, by se dalo skoro bez nadsázky říci, že si sama sobě podřezala větev podporujíc výpočetní techniku, bez které by asi internet nebyl. Je tedy více než příjemné, že trend, který vysledovala naše výprava, se od všudypřítomné digitalizace na jedné straně odkloňuje. Muzikantský svět jakoby už trochu vystřízlivěl ze snahy digitálně simulovat snad i „otrhané ucho vintage aparátů“, když budu citovat člena naší výpravy Matěje Belka. Na druhou stranu, svět zvuku vždy býval výhradně propojen kusem drátu, tedy kabely nejrůznějších profilů, průměrů a tvarů. Ale ta doba se postupně mění, jak zmiňuje další člen výpravy Mojmír Mohapl. Digitalizace probíhá snad u všech přístrojů a došlo na multipáráky a signálová vedení vůbec. A představa, že smotání páráku, které teď proběhne vytažením ze zásuvky a zaklapnutím víka od „flajtkejsu“, je velice příjemná. Naopak digitální pulty se staly už téměř standardem, ty analogové, hlavně menších rozměrů, né a né vymizet. :-) Poslední člen naší průzkumné čety Láďa Ptáček se nemohl zbavit dojmu, že dochází k unifikaci, kdy čínský výrobce chrlí jeden kousek za druhým, až na konci linky se přilípne etiketa. Což například u kytarových krabiček, které by měly být osobní záležitostí, je smutné. Chcete-li se ponořit hlouběji do dění na frankfurtském výstavišti, v tomto čísle najdete reportáž + novinky v Muzaice. Pere se to mezi sebou, staré s novým, analogové s digitálním, vzduch s dráty... nebo po „vodě“... a to je na takové výstavě hezky vidět.

    Vladimír Švanda

Články v tomto čísle