Engl Thunder 50 - celolampový tříkanálový kytarový zesilovač

Engl Thunder 50 - celolampový tříkanálový kytarový zesilovač
Engl Thunder 50 - celolampový tříkanálový kytarový zesilovač

Engl Thunder 50

Malý velký zesilovač

Proč psát znovu o kytarové hlavě Engl Thunder, jejíž verze v podobě comba se už v Muzikusu objevila? Snad proto, že jsem jejím dlouhodobým spokojeným majitelem, a mohu tudíž z reálné zkušenosti popsat její konkrétní zvukové vlastnosti, které, jak předpokládám, hudebníky zajímají nejvíce. Technických i obrazových detailů je dnes přeci plný internet.

Ohledání a pitva

... a proto přeskočme jednoduše vybavené čelo přístroje, obsahující snad všem dobře známé funkce kytarového zesilovače. Zastavme se snad jen u atraktivně provedené ochranné sítě nesoucí logo Engl, která je tak trochu podfukem. Za ní je totiž pouze pevná, neprodyšná dřevěná deska. Nedalo mi to, vzal jsem vrták a pilku a nyní již lampy efektně mžourají a vzduch proudí.

 

Zadní panel je vybavený efektovou smyčkou s regulací úrovně. Zdířku Send, tedy výstup, můžeme dobře využít například při studiovém nahrávání. I při vypnutém Standby a ztlumeném Masteru tak de facto máme k dispozici funkční kvalitní lampový předzesilovač. Měl jsem možnost porovnání se sesterským pre-ampem Engl E530, a pokud přimhouříme oko nad menším počtem ovladačů Thunderu, je zvuk prakticky totožný. Pak ještě samozřejmě musí vstoupit do hry adekvátní simulace kytarového reproboxu. Ale to už je téma na jiný článek.

Když naopak píchnete libovolný externí pre-amp do Returnu Engla, tedy vstupu koncového zesilovače, získáte spolehlivý, univerzální power-amp. Opět odzkoušeno. Takže body navíc!

 

Nahlédl jsem i do útrob. Ručně letované spoje se nekonají, vše je sériovka. A mám-li být upřímný, pohled na modré plastové kostičky integrovaných potenciometrů mne trochu vyděsil. Ale vše dodnes funguje bezvadně, bez praskání, bez lupanců. Věřme tedy německé preciznosti.

 

V terénu

Hlavu běžně připojuji k vertikálnímu boxu se dvěma reproduktory Celestion Vintage 30. Výkon 50 W je naprosto dostačující, i když se někdy pohybuji u jeho horní hranice. Například v menších klubech, kde kytary hrají pouze z pódia bez dalšího zvučení.  

 

Hlasitost zkreslení většinou vytahuji na maximum, aby se dorovnala síle kanálu Clean. Polohu ovladače Master je pak třeba korigovat jemně a jen kousek nad nulovou hodnotou.

 

S celkovou úrovní Master je vůbec třeba zacházet s rozmyslem. Od určité polohy přestane přidávat hlasitost a doposud pevný zvuk se jen začne měnit na hltící se dunivou přeřvanost, použitelnou snad v okrajových experimentech. Je přitom lhostejné, zda limitu zesílení dosáhnete při staženém Volume na kanálu a přidaném Masteru nebo naopak. Vliv vybuzení koncového zesilovače, známý zejména u starých Marshallů, se zde tudíž neprojevuje.

 

Časosběrný dokument

Za léta hudební praxe mi rukama prošlo několik celolampových aparátů. Každý byl něčím zajímavý a v něčem jiném zas trochu pokulhával.

Nejprve Marshall 800 a Peavey Classic, které, tak jak se leckde dočtete, naučily člověka hrát přesně a zřetelně, protože i při zkreslení byla slyšet každá struna.

 

Jejich následníky, hi-gainové hlavy ESH a Rockwell, sice zdobil atraktivnější, moderní, mohutný distortion, logickou daní za něj ale bylo částečné snížení srozumitelnosti pří akordové hře. Vulgárnější přirovnání by mohlo znít: Mírný úkrok do oblasti multiprocesorové placatosti (Petr s Honzou se snad neurazí).

 

V současnosti tedy pro změnu obhospodařuji kompaktní Engl Thunder a mám pocit, že co do hudebního projevu stojí někde na hranici obou zmíněných světů. I při své jednoduchosti a společné ekvalizaci všech tří kanálů disponuje plnohodnotným metalovým, kousavě zařezávajícím soundem, jehož charakter se však vždy odvíjí od precizní artikulace pravačkou a způsobu a polohy tlumení strun malíkovou hranou. Ona pověstná „čitelnost“ crunchových aparátů to sice není a nebude, ale přesto mi přijde Thunder celkově „živější“ než uvedení předchůdci.

 

Přátelé a příbuzní

Během „výměny stráží“ jsem tedy měl možnost přímého porovnání Thunderu se zmíněným zesilovačem Rockwell Biohazard 60. Ten vládne valivým, bohatým zvukem, s možná ale až příliš širokými basy a vzdušnějšími, barevnými středy a výškami. Engl je oproti tomu na první poslech jakoby obyčejnější, ve skutečnosti ale pevnější, sevřenější, s utaženějšími spodky a agresivním, kovově zabarveným středním pásmem.

 

Nedávno mi kamarád půjčil na vyzkoušení Randall RT50. Vedle Thunderu mi okamžitě připomněl zmíněný rockwellovský sound, s jeho klady i zápory. Už bych neměnil.

 

Mohu-li si dovolit na chvíli sklouznout z přísně technického pohledu na tenký led dojmologie, pamatuji si, že všechny mé předcházející skvosty zřejmě podléhaly vlivu měsíční fáze a poloze Saturnu vůči ekliptice. Prostě jednou hrály naprosto senzačně a jindy a jinde jsem je nepoznával. Údajně to může způsobit nestabilní napětí v síti. Možná tedy, že se v poslední době ČEZ opravdu polepšil. Ale fakt je, že od přechodu k Englu takovéto výkyvy neregistruji.

 

Tedy zpět k Englům. Dvakrát jsem měl možnost slyšet Thundera vedle monstrózního Powerballa, oba přes tentýž reprobox. Silnější kolega vždy ohromil luxusním zkreslením, valivým, přitom ostrým. Těžko popisovat. Kdo zná, ví. Jistě, oproti tomu je Thunder poněkud přisprostle ukřičený. Ale je to vždy handicap?

 

Kytarista z místní kapely pak hraje na Fireballa 60. Opět jsme provedli komparaci, a opět s výše popsaným výsledkem. I když jakmile jsme na FB ubrali basy a zvýraznili středy a na TH naopak, sound obou aparátů se velice přiblížil. Přímá pokrevní linie se tedy nezapře.

 

Nehodlám  zde tvrdit, že malý Thunder předčí dražší a vybavenější modely. Nicméně připusťme, že pro mnoho hudebníků, včetně mě, může být jeho přehledné ovládání a přímočarý, rockový projev naprosto optimální. V žádném případě bych ho tudíž nebral jen jako jakýsi startovní typ pro nemajetné začátečníky. Malý rozměry, sympatický vzhledem a nepřeslechnutelný zvukem by jistě příjemně překvapil i vás.

 

Při četbě technických recenzí vždy trpím, když narazím na stokrát omleté, nic neříkající floskule typu „hutné basy, zvonivé výšky, průrazný zvuk“. Nyní jsem v této nevděčné roli sám a vím, že slovy „valivý, kousavý, sevřený nebo mohutný“ tu českojazyčnou zvukonemalebnost příliš nevylepším. Inu, jak řekl Frank Zappa: „Psát o hudbě je jako tančit o architektuře.“ Laskavý čtenář snad promine.

 

Info:

Engl Thunder 50 je celolampový tříkanálový kytarový zesilovač o výkonu 50 W. Cena je 19 990 Kč.

 

Plus:

zkreslený zvuk

přehledné ovládání

rozměry a hmotnost

 

Mínus:

omezené možnosti čistého kanálu

problematický zvuk při max. hlasitosti

 

TECHNICKÁ SPECIFIKACE: model Engl Thunder Head E325

Výkon 50W
Počet kanálů 3 (Clean, Crunch, Lead)
Osazené lampy 4xECC83 (12AX7), 2x 6L6(5881)
Reproduktorové výstupy 2x8 Ω, 2x 16 Ω
Efektová smyčka paralelní, regulovatelná
Rozměry 53x 24 x 25 cm
Hmotnost 14kg

 

www:

www.englamps.de

Psáno pro časopis Muzikus