Tune TWB-6T - dobře uzrálá šestka

Tune TWB-6T - dobře uzrálá šestka
Tune TWB-6T - dobře uzrálá šestka

Vidět na pódiu hráče, který válí na pěti a vícestrunnou baskytaru, není v současnosti nic neobvyklého. Na internetu je možné narazit na nejroztodivnější modely baskytar sedmi, osmi, deseti či dvanáctistrunných, nicméně dle mého subjektivního, lehce konzervativního názoru je co do počtu strun nejvyšší použitelnou konfigurací pro standardní hraní šestistrunná baskytara. Beztak dá dost práce pokrýt levou rukou hmatník, který by se dal v nouzi použít i jako pádlo u vaší rybářské pramice či kriketová pálka.

Šest strun v šedesátkách

Koncept šesti strun není vůbec nový, experimentovala s ním firma Danelectro svým modelem UB2, Fender baskytarou "VI" či domácí výrobce Jolana typem Pedro v šedesátých letech minulého století. Všechny tyto předpotopní vintage nástroje měly společné ladění EADGHE, stejně jako běžná kytara, jen o oktávu níže. Dnešní moderní šestky (kam se řadí i testovaný kus) jsou už samozřejmě o něčem zcela jiném. Tato baskytara spatřila světlo světa v jižní části korejského poloostrova, ale nelekejte se, celkem se vyvedla.

 

Popis

Co se vzhledu týče, působí velmi reprezentativně. Tvarový design nástroje je spíše tradiční a praktický, žádný avantgardní custom styl. Mně osobně by se baskytara ještě více líbila, kdyby horní roh nástroje byl trochu masivnější a kulatější než takto ostře vymodelovaný. Ale pojďme vzít popis hezky po pořádku od shora dolů.

Na hlavě nástroje nalezneme uzavřené samomazné ladicí kolíky zlaté barvy, oválné logo výrobce Tune Guitar Technology a mosazný nultý pražec. Po odšroubování plastové trojúhelníkové krytky se nám obnaží dvojice stavěcích šroubů sloužících k seřizování průhybu krku. Trochu jsem se obával, že zde bude jen jeden, což u bas rozměrných krků považuji za chybu - pouhá jedna výztuha nebývá dostatečně účinná. Tato koncepce s sebou samozřejmě nese i riziko poškození nástroje neodborným seřizováním. Pokud si člověk není jistý, je lepší přenechat seřízení na kytaráři. Samotný krk je vyroben ze tří kusů javoru s ořechovými proklady na zadní straně a ebenovým hmatníkem, na nějž výrobce vysázel pětadvacet pražců. Je průchozí, což má jednoznačně pozitivní vliv na sustain. Dozvuk nástroje je opravdu dlouhý. Tělo, vyrobené sendvičovou metodou, je z materiálu exotického původu - ovangolu. Už jen z fotografií je patrné, že kresba dřeva lahodí oku. Bezproblémová kobylka zlaté barvy je noname, vybavena drážkami, které brání posunu kamenů do stran. Jednotlivé struny jsou od sebe vzdáleny (měřeno na kobylce) 18 mm, což je dobrá zpráva pro slapery - pravá ruka bude mít dostatek místa a pohodlí na "střílení". Menzura je standardní - tedy třicet palců. Za negativum považuji vyvážení nástroje - padá na hlavu.

 

Elektro

Tune TWB-6T - dobře uzrálá šestka
Tune TWB-6T - dobře uzrálá šestka

Co se elektrických součástí nástroje týče, basa disponuje dvěma humbuckery značky Tune a aktivní elektronikou, která dle údajů výrobce pracuje v pásmech: výšky 8 kHz se zdvihem a útlumem +/-17 dB, středy na 350 Hz, zdvih/útlum +12/-12 dB, a basy na 90 Hz se zdvihem/útlumem opět +/-15 dB. Dlužno podotknout, že široká zvuková paleta, kterou aktivka poskytuje spolu s ovladačem poměru snímačů, uspokojí při hledání toho "svého" zvuku snad každého.

 

Zvuk

Zvuk nástroje se pokusím porovnat se standardním pětistrunným Fenderem Jazz Bassem. Na sucho bez šťávy vám basa vnitřnosti z těla nevyrve, Jazz Bass je o řád hlasitější. Toto samo o sobě není nijak vypovídajícím údajem, který by nám měl vadit. Pokud porovnám na sucho barvu zvuku, konstatuji, že testovaná baskytara má uhlazenější, jakoby měkčí, více hi-fi zvuk, oproti středovějšímu, chlupatějšímu a "sprostšímu" Jazz Bassu. Po zapojení do aparátu se zvuk TWB-6T jeví jako flexibilní, konkrétní a pevný.

Nejtlustší struna H bývá u baskytar často problematická, ať už díky nekonkrétnosti tónu, nebo dynamicky - měl jsem kdysi v ruce i nástroj, kde byla odhadem až o dvacet procent tišší než zbylé struny. U testované basy je hlasitost H struny v normě, srovnatelná s ostatními strunami. Konkrétnost dvou až tří nejnižších tónů zvukového rejstříku je standardní na basu čtyřiatřicetipalcové menzury, čili nikterak mimořádná, ale pro běžné hraní dostačující.

 

Komu je určena?

Jedná se o nástroj, který ocení technicky založení hráči - mít šest strun je opravdu skvělá věc při hraní sól - takže primárně jazzmani, kterým se líbí například hra Johna Patitucciho, známého to propagátora šestek. Vedle nich ti, kteří používají tapping - tenká struna C je k této technice přímo předurčena. Hráči drobných ansáblů, trií či kvartet jistě ocení široké možnosti akordické hry. Jak si to vyřídíte s kytaristou, jemuž polezete do zelí, je už na vašich diplomatických a vyjednávacích schopnostech...

Naopak bych nedoporučoval nástroj hráčům s menší rukou. Široký hmatník je vážně fuška uhrát - náročnější je jak tlumení strun, tak i orientace. Ovšem obojí je otázkou praxe a zvyku.

 

Info:

Uvažujete-li o šestce a nemáte zrovna v kapse přebytečných 70 000 Kč na Yamahu TRB6, doporučuji alespoň tento nástroj vyzkoušet. Cena testované baskytary činí 26 000 Kč.

 

Plus:

řemeslné zpracování

použité materiály

sustain

herní možnosti

 

Mínus:

převažuje se

hmotnost

pro někoho příliš široký krk

Psáno pro časopis Muzikus